Čteme z prušánecké kroniky: rok 1915
Zpravodaj 1/2014 (foto původní ilustrace z kroniky):
Drahota stoupala, zároveň byl pocítěn teror ze strany rakouské vlády, vše muselo být odstraněno, co připomínalo slovanský původ. Sklady obchodníků byly prohlíženy. U obchodníka Martina Hromka č. 73 sebral strážmistr Dvořák patnáct psacích kaménků a dvacet krabiček zápalek, poněvadž byly označeny slovanskými barvami. Při prohlídce obchodníka Jana Sejáka byly rovněž zrekvírovány podobné zápalky.
Tak postupovala surová rakouská vláda, která myslela, že tímto způsobem vyhraje válku.
Dne 13. března roku 1915 padl Přemysl. (Víte někdo, koho kronikář myslel tím Přemyslem? Ptala jsem se, ale nikdo nevěděl). Tato bolestná rána pro Rakousko byla uvítána českými vlastenci, což bylo poznat z usměvavých tváří, avšak kvůli opatrnosti nebylo žádných projevů, jenom staří občané, scházejíce se u Nechor v podzemních katakombách, odkud nebylo slovo slyšet, tam se utěšovali, že snad už to skoro čert sebere. Každý očekával s radostí, kdy se objeví ruská armáda, která měla znamenat konec války a konec Rakouska. Avšak našli se i lidé nehodní, kteří ve svém neuvědomění a neznalosti dějin byli ku všemu lhostejní, ba dokonce našim vlastencům velmi nebezpeční, neboť tu a tam byli lidé najednou vyšetřováni četnictvem. Tak pomalu přestali lidé sobě jeden druhému věřit. Těžké bylo ovzduší po tomto rakouském neúspěchu. Odvody stíhaly odvody, mladí lidé byli ustavičně honěni k prohlídkám do Hodonína, kde pod kontrolou germánských vojenských lékařů bylo až devadesát pět procent odvedenců uznáno schopných k vojenské službě. Takže byla vesnice od mužského obyvatelstva přímo vydrancována. Bylo velkou vzácností uvidět aspoň trochu zdravého mužského.
Roku 1915 v květnu přišlo nařízení od vojenského velitelství, že všichni mladíci od čtrnácti let musejí se cvičit vojenským pohybům a obratům. Ze začátku se to provádělo, ale najednou chlapci řekli, že nepůjdou. Josef Řehánek se zprotivil, za to byl zbit vojákem, který dohlížel na ono cvičení těch dětí, ostatní mládež se zprotivěla a bylo po armádě. Tímto způsobem udělaly děti průlom do rakouské disciplíny a armády, která chtěla zotročit všecko obyvatelstvo.
Ve květnu 1915 vypověděla Itálie válku Rakousku. Zase nám přibyl nový nepřítel či snad přítel. Avšak povstala tu nová fronta, která byla narychlo ucpávaná českými pluky. Nastaly zase nové odvody, znovu byly přebírány už několikrát přebrané ročníky. Byly prováděny odvody na čerstvé maso, které císař řezník rozesílal po všech frontách, krmil jim ruská, srbská a italská děla. Kněží sloužili mše svaté za ony nešťastníky, kteří do posledního dechu proklínali všechno na světě.
Nikdo se nevzepřel, nikdo se neprotivil, všichni šli jako ta němá tvář jsouce hnáni jisté smrti vstříc.
Roku 1915 na jaře bylo hlášeno bubnem ohledně soupisu zásob, obilí a mouky. Lidem bylo slibováno, aby se nebáli a ohlásili všechny zásoby, co mají, že jest to jenom soupis, aby naši nepřátelé nemysleli, že už nemáme co jíst. Nechal se náš lid oklamat rakouským úřadem a pověděl pravdu. Každý ohlásil všechny svoje zásoby, ba mnozí i více jak měli. Uvěřil lid drzým lhářům, ale v krátkém čase toho litovali všichni. Asi koncem června roku 1915 přišli rekvírovat a lidem byla přímo ukradena polovina až dvě třetiny zásob, které byly stejně skrovné jako to přede žněmi bývá. Mlynář Vrana z Moravské Nové Vsi převzal všechno zrekvírované zboží. Bylo toho celkem třicet metráků. Následkem toho povstala v Prušánkách bída, takže v mnohých rodinách nebyl ani kousek chleba.
Roku 1915 na podzim, když byl nedostatek dělnictva pro zdejší Kuffnerův dvůr, tak požádala správa cukrovaru v Břeclavě vojenské velitelství o kontingent zajatců, čehož se jim taky dostalo.
Na začátku října 1915 jel dozorce z Kuffnerového dvora Jakub Janeček do Břeclavi pro zajatce, kteří byli přiděleni pro Prušánky. Dříve než mu byli oni nešťastníci přiděleni, byl Jakub Janeček podroben vojenské přísaze. Ona přísežní formule směřovala k tomu, že se má se zajatci zacházet podle rakouské vojenské disciplíny, což v pozdější době bylo skutečně na nich prováděno. Jakub Janeček byl vyzbrojen revolverem a označen na rukávě černožlutým páskem, což znamenalo, že byl svrchovaným pánem nad svými svěřenci. Byli mu přiděleni dvacet čtyři ruští zajatci, které přivedl do Prušánek do dvora, kdež se jim dostalo plného zaměstnání. Někteří jezdili s volama a jiní byli zaměstnáni jako nádeníci. Za několik dní v neděli odpoledne zavedl dozorce Janeček svoje svěřence do hostince k Jakubovi Škápíkovi, ačkoli to bylo přísně zakázáno.
Avšak najednou se objevil ve dveřích hospodář z Kuffnerového dvora Mikuláš Benda s revolverem v ruce a ve jménu zákona a císaře hnal zajatce domů. Jakub Janeček byl udán k soudu a odsouzen na šest měsíců do vězení. Ale vzhledem k neznalosti svých povinností byl mu trest prominut a platil jen 10 korun pokuty.
Se zajatci se zacházelo dosti špatně, z občanů nesměl s nimi nikdo mluvit. Kdo snad s nimi pár slov promluvil, ten byl ihned vyšetřován četnictvem.
Z prušánecké kroniky přepsala dr. Jana Kamenská