Čteme z prušánecké kroniky 2/2021
Dne 1. července 1921 byla v Prušánkách zřízena četnická stanice. Jelikož nebylo v dědině vhodného bytu pro novou četnickou stanici, tak byla tato umístěna v Kuffnerovém dvoře na Podsedkách. Zřízením této stanice měla být učiněna přítrž polním krádežím, které byly dosti četné a byl to jedním slovem řečeno zděděný zlozvyk ještě z dob válečných. Avšak kradlo se nejvíc na velkostatcích, protože v neúrodně roky bylo málo potravin a lidé se věnovali chovu hovězího a vepřového dobytka. Když se jim neurodilo na jejich, tak byly činěny útoky na cizí.
Léto roku 1921 bylo velmi suché a horké. Jeteliny narostlo málo, sena bylo málo a bylo velice drahé. Obilí řídké a krátké. Slámy málo. Bramborů narostlo něco přes 10 q na měřici. Dobytek klesl na ceně, nikdo nechtěl nic kupovat, každý chtěl jenom prodávat. Selata byla prodávaná za 5 kč za 1 kg živé váhy. Prasnice byly houfně za velmi nízkou cenu odstrkovány. Každý se toho chtěl zbavit, protože to neměl čím živiti. Jenom jedna plodina byla, které se dobře dařilo. Byly to vinohrady. Postřikovat se skorem ani nemuselo, ale úroda byla mnohoslibná.
V srpnu 1921 vypukl oheň v búdách mezi Nechorama. Shořelo sedm búd i s jetelinou, které se urodilo v tomto roce velice maličko. Oheň povstal na búdě u F. H. (Kostky) a zavinil ho sám majitel, protože zacházel neopatrně se sírou, kterou zapaloval do bečky. Protože už hodně dlouho nepršelo, tak se oheň rychle rozšířil a přeskakoval dosti daleko, čemuž dopomáhal ještě dosti silný vítr. Lidé hned utíkali pomáhat. Voda i se stříkačkou se tam dosti brzo přivezla, takže se zabránilo dalšímu rozšiřování ohně. Škoda byla dosti veliká a nebyla vůbec kryta pojištěním, protože nikdo nepamatoval ani neslyšel, že by kdy u Nechor hořelo. Viník měl sice platit dosti velkou náhradu, avšak postižení mu to povětšinou odpustili, neboť by nebyl stavu tak velkou škodu zaplatit.
V téže roce opět vypukl oheň ještě jednou a to zase pod Nechory v búdě u F. M. Oheň zavinil občan I. Z., který si svítil zapáleným kusem slámy okénkem do búdy, neboť nevěděl, že není strop zamazán blátem, tak jak to má být. Na búdě bylo seno, které patřilo F. I. Na pomoc sběhlo se hodně lidí, hasičský sbor se stříkačkou i vodou. Oheň byl brzo uhašen a škodu, která vznikla, se podvolil I. Z. zaplatiti, přičemž pronesl tato slova: „Neměl jsem starostí, ale včil jsem si jich nadělal.“
Úroda vína v roce 1921 byla rekordní. Vína byla moc a bylo dobré a zároveň dosti drahé. Litr vína stál u vinaře 12 – 14 kč, výjimečně i více. Víno byla jediná plodina, která dala v tomto roce slušnou úrodu, ale na ostatní sklizni bylo zřejmě vidět, že bude bída. Začátkem měsíce října už byla z polí všechno sklizeno. Nikdo nenechal nic venku, protože všeho bylo málo.
Stavební potřeby, obzvláště cihly, byly v tomto roce tak drahé, jako nikdy předtím. Tisíc cihel stálo s dovozem z Hodonína nebo z Bílovic přes 800 kč. Přesto všechno se dosti stavělo, neboť byl nedostatek bytů a peněz bylo dosti.
Z prušánecké kroniky vybrala a upravila Jana Kamenská