Čteme z prušánecké kroniky
Zpravodaj 4/2017: Vždycky mě potěší, když lidé reagují na texty, které pro vás už několik let přepisuji z prušánecké kroniky do každého čísla Zpravodaje. Někteří zavolají, někteří přijdou osobně rozebrat dané téma, to mě hodně baví, protože se vždycky dozvím něco nového. Někteří to zrovna sepíšou a pošlou.
Posledních pár článků bylo o prušáneckých občanech, kteří zahynuli během války v letech 1914 – 1918. A mně přišel zajímavý mail:
„Ahoj, tvůj článek ve Zpravodaji o obětech 1. světové války mě inspiroval, tak si dovoluji poslat našeho pradědu Jana Kurku *1874. Letos uplynulo 100 let od jeho smrti.“
Kurka Jan 23. 1. 1874 – 15. 5. 1917
Narukoval na začátku války do Kroměříže k 25. pluku domobrany. Z Kroměříže byl odvelen do Tyrol na italské hranice. Ačkoliv válka s Itálií ještě nebyla, přece tam bylo kvůli zajištění shromažďováno vojsko a tyto hranice opevňovány. Roku 1915 byla Itálii vypovězena válka a utvořena nová fronta. Ve vojenském oddílu byl i Jan Kurka. Dlouho se mu dařilo přežívat bez zranění. Dne 12. května 1917 ve večerní dobu se s osmi kolegy schoval před strašnou kanonádou do asi pět metrů hlubokého zákopu „kaverny“. Dělostřelecký granát je zasáhl a zaživa pohřbil. Nikdo nemohl těmto nešťastníkům pomoci, protože byl o toto místo vedený urputný boj, který trval s malými přestávkami tři týdny. Až konečně bylo toto místo Italům vyrváno a oddíl „Saperů“ vyhrabal těchto nešťastníků. Snad byli udušeni nemohouce dýchat, snad zemřeli hladem, nebo byli potlučeni kamením. Vojín Jan Kurka měl ještě fajfku v hubě. Divnou a strašnou smrtí sešel ze světa. Doma žena a tři malé děti marně očekávají svého tatíčka. Odpočívá daleko od svých rodných Prušánek poblíže Jaderského moře vehnán předčasně do hrobu. Budiž mu země lehkou! (tolik dle Pamětní knihy obce Prušánek, zapsáno kronikářem Petrem Ivičičem).
V rodinném archivu máme fotografii vojína Jana Kurky (sedící), druhý vojín je možná jeho příbuzný Martin Kurka „Karas“ (padl roku 1916 u Terstu) nebo Michal Kurka (zemřel roku 1914 na následky zranění v nemocnici v Budapešti), možná František Kurka (bratr Michala, jeho další osud je neznámý). Jiné dokumenty nemáme, proto další kroky mého pátrání vedly do Vojenského ústředního archivu v Praze. Podle zaslaného opisu karty z kartotéky padlých zemřel „15. 5. 1917 na pozici Prestaň východně od Gorice, Přímoří“. Více informací (jeho kmenový list) nebylo možno dohledat a zaslat, protože množství kmenových listů ročníku 1874 je rozsáhlé několik desítek běžných metrů, není abecedně uspořádané a náhodné sondy do těchto materiálů nebyly úspěšné. A další pátrání. Počeštěný výraz Prestaň byl zavádějící. Až prostudováním válečných vojenských map z 1. světové války byla záhada objasněna. Vesnička Prestaň = Pristava leží v pohoří Kostanjevica na území dnešního Slovinska. Podle dalších pramenů Jan Kurka padl v 10. bitvě na řece Soči. Tato bitva trvala 12. 5. – 8. 6. 1917 a patří mezi nejtěžší na italské frontě. Ofenzíva byla v časných ranních hodinách 12. 5. 1917 zahájena mohutnou dělostřeleckou přípravou v trvání padesáti čtyř hodin a Italové v ní vystříleli milion granátů. Podařilo se jim dobýt pouze jednu vesnici, ale tvrdé boje si vyžádaly obrovské ztráty na lidských životech.
Na fotografii pořízené tatíčkovi do války je Janova manželka Františka Kurková, narozená 1881, rozená Baťková, se synem Františkem nar. 1903 (jeho potomci byli František Kurka a Božena, provdaná Gazdíková), dcerou Marií, nar. 1908 provdanou za Michala Zigáčka (potomek Jan Zigáček, Stanislav Zigáček a Pavel) a dcerou Kristinou, nar. 1906, provdanou Pšovskou (potomek Jan Pšovský). „Válečné“ dítě Jan Zigáček narozený 13. 1. 1917 zemřel 12. 5. 1917 – v den, kdy byla zahájena mohutná italská dělostřelecká palba a ve které padl jeho otec Jan. Poslední místo jeho odpočinku nelze najít.
Prameny:
Pamětní kniha obce Prušánky
Vojenský ústřední archiv Praha
kniha Po zapadlých stopách českých vojáků Z Julských Alp k Jadranu
archiv rodiny Zigáčkovy
Jindřiška Zigáčková
