Co patří k těm pravým tajuplným Vánocům?

 Z naší školičky – Zpravodaj 4/2017:

Co patří k těm pravým tajuplným Vánocům? Ozdobený stromeček, světla svíček, čerstvě napadaný sníh, pohádky, vůně cukroví a jmelí. A také trochu zamyšlení.
Robert Fulghum: „Všechno, co opravdu potřebuju znát o tom, jak žít, co dělat a jak vůbec být, jsem se naučil v mateřské školce. Moudrost mě nečekala na vrcholu hory zvané postgraduál, ale na pískovišti ve školce. Tohle jsem se tam naučil. O všechno se rozděl. Hraj fér. Nikoho nebij. Vracej věci tam, kde jsi je našel. Uklízej po sobě. Neber si nic, co ti nepatří. Když někomu ublížíš, řekni promiň. Před jídlem si umyj ruce. Teplé koláčky a studené mléko ti udělají dobře. Žij vyrovnaně – trochu se uč a trochu přemýšlej a každý den trochu maluj a kresli a zpívej a hraj si a pracuj. Každý den odpoledne si zdřímni. Když vyrazíš do světa, dávej pozor na auta, chytni někoho za ruku a drž se s ostatními pohromadě. Nepřestávej žasnout. Vzpomeň si na semínko v plastikovém kelímku – kořínky míří dolů a rostlinka stoupá vzhůru a nikdo vlastně neví, jak a proč, ale my všichni jsme takoví. A nikdy nezapomeň na dětské obrázkové knížky a první slovo, které ses naučil – největší slovo ze všech – dívej se. Všechno, co potřebujete znát, tam někde je. Slušnost, láska a základy hygieny, ekologie, politika, rovnost a rozumný život. Představte si, oč lepší by byl svět, kdybychom si všichni – na celém světě – každý den ve tři odpoledne dali koláček a mléko a pak si zdřímli s polštářkem pod hlavou. A stále ještě platí – bez ohledu na to, kolik vám je let, že když vyrazíte do světa, nejlepší je chytit někoho za ruku a držet se pohromadě.“

Slavnostní zvonečky zvoní,
z kuchyně cukroví voní,
všechno se leskne a třpytí,
na stromku světýlka svítí.
Na kamnech purpura
a v ruce part Tiché noci,
takovou pohodu přejeme všem o vánocích.
Ať s každou spadlou vločkou se rozhostí v srdci mír,
ať s každým rampouchem se rozezní štěstí,
ať všem vůně jehličí přinese do duše klid.

Krásné vánoce plné pohody, radosti a toužebného očekávání a v novém roce 2018 pevné zdraví, štěstí, spokojenost a lásku se sluníčkem v duši i srdíčku přejí děti a zaměstnanci mateřské školy.

                                                                                           Radka Šůrková, vedoucí učitelka

Něco pro váš úsměv.

Lucinka K. „Paní učitelko, já sa těším na sobotu celý rok.“
Andrejka Z. „Paní učitelko, já pojedu s maminkou k paní doktorce na rýmu, na ucho a trhat plíce.“
Děti hrály čichací hru. Víteček S. „Děcka, nedávajte mně už čuchat tů trávu, nebo sa mně zvyšuje aktivita mozku.“
Dominiček Z. „Paní učitelko, já tě mám rád až do Kyjova.“ A druhá paní učitelka: „A mě jak?“ „Tebe až do Břeclavi.“
Paní učitelka volá na Matyáška K. „Pojď sem, ty můj trpaslíčku.“ Matynek: „Já nejsu trpaslíček, já su opica.“ Učitelka: „A proč?“ Matynek: „No já nevím, ale říká to Elenka.“ (sestřička)
Alešek H. „Paní učitelko, my pradávno a pradávno sme byli ve cirkuse, ale nebyl tam ten klaun s červeným nosem, ale byl celý bílý a eště slon, ale žirafa tam nebyla a tů sem chtěl právě vidět.“

Při pečení perníčků se každý cukrář umaže.

foto: Alena Maršálková