Zpravodaj 3/2015: Přípravy na zahájení školního roku provázelo množství úprav, oprav a rekonstrukcí.

Mezi ty hlavní patří dlouho očekávaná rekonstrukce kotelny ZŠ. Práce byly zahájeny na sklonku hlavních prázdnin. Doufejme, že nám bude přát počasí do té doby, než bude moci proběhnout dokončení a ozkoušení nových kotlů.

V prostorách sklepa jsme také opravili skladové prostory pro školní jídelnu (výmalby, lina, nové regály atd.). V některých částech sklepa se však neustále objevuje vlhnutí zdiva, zřejmě od porušené izolace a vystupující spodní vody. I v prostorách sklepa se bohužel objevují následky pohybu podkladové zeminy – slínu, tak jako se to projevuje i na ostatních budovách školy. S těmito důsledky už zápasíme řadu let a dají se pouze minimalizovat, ale ne odstranit. V řadě míst naší obce se tento problém s „pohybem“ slínu projevuje také (praskání zdí, vzlínání vlhkosti narušenou izolací).

V učebnovém pavilonu byly provedeny opravy výmalby a nové vymalování tříd, zejména 1. třídy a nově vybavené hudebny (pro výuku v rámci HTVŠ). V učebně byly nainstalovány nové rolety, podlahová krytina a odhlučněna zadní stěna (sousedící s kmenovou třídou).

V současné době probíhá rozvod kabeláže do kmenových tříd na připojení PC ve třídách k internetu (k výuce na interaktivních tabulích). Dosavadní možnost připojení byla nedostačující – wifi stanice měly malý dosah a byly přetížené. Připojení z PC ve třídě bylo pomalé a zdržovalo výuku. Toto opatření by mělo být již dostačující.

Také na školní zahradě nám přibylo nové zařízení. Byla nainstalována lezecká pyramida a kovové venkovní Fit prvky k posilování. Na obou typech zařízení je dle pravidel využití uvedeno, že cvičení pro děti mladší 10 let je možno pouze pod dohledem dospělé osoby, posilovací kovové Fit prvky jsou určeny pro mládež od 14 let. Děti od 10 let mohou cvičit opět pod dohledem dospělé osoby. Stává se, že malé děti lezou na stojany posilovacích prvků a přitom znečisťují stojany blátem, protože nedosáhnou na madla – prvky pro ně nejsou určeny! Dodržování pravidel využití těchto prvků je nutno brát vážně, protože by mohlo hrozit nebezpečí úrazu. Pohybem máme své zdraví utužovat, nikoli ohrožovat.

A jaké změny v personálním obsazení školy proběhly k začátku nového školního roku?

V učitelském sboru nám přibyli noví kolegové. Na pozici zástupce ředitelky školy nastoupil Mgr. Martin Novák, v tomto školním roce se dělí o zástupcovský úvazek s dosavadní zástupkyní ředitelky Mgr. Růženou Juráňovou. Věřím, že tak dojde k plynulému předávání zkušeností v této funkci. V učitelském sboru jsme na pozici učitele fyziky přijali Ing. Petra Omelku, který bude současně zastávat funkci metodika ICT. Ostatní členové učitelského sboru zůstávají stejně jako v minulém roce. Třídní učitelkou v I. třídě je Mgr. Miroslava Konečná a v VI. třídě je Mgr. Miloslava Kurková. Ostatní třídní učitelé se posunuli do vyššího ročníku se svými žáky.

Do školní jídelny nastoupila zpět po mateřské dovolené paní Barbora Kroupová (z Mikulčic) a na úsek úklidu nastoupila paní Blanka Pšovská.

Školní rok jsme zahajovali s předstihem (jako obvykle) – naší tradiční akcí – setkáním s prvňáčky v sobotu 29.8. O tomto setkání se dočtete více v dalším článku od třídní učitelky 1. třídy M. Konečné.

Další tradiční akcí byl outdoorový kurz pro 6. třídu na Littneru za účasti třídní učitelky M. Kurkové, P. Omelky a V. Buškové. Tentokrát byli tématem zbojníci a rebelové.

Ráda bych závěrem popřála všem dětem hodně úspěchů ať už studijních, sportovních či uměleckých, rodičům hodně energie a trpělivosti a nám všem dobrou spolupráci. Ať se nám společné dílo daří.

                                                                                                                            Alena Kristová

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Přišel konec školního roku a s ním i konec letošní výtvarky. Poslední hodinu jsme měli 22.6. a děti si odnesly domů nejen svá díla, které s velkým nadšením a vervou tvořily během celého roku, ale také malou odměnu za jejich celoroční píli. Tento rok navštěvovalo výtvarku celkem čtrnáct dětí a to od 2. do 5. Třídy. U paní učitelky Řehánkové, která vedla 1. třídu, tomu bylo podobně. Během roku jsme se věnovali nejenom klasickým technikám jako malbě či kresbě, ale také technikám jiným. Koncem loňského roku jsme například pracovali na kalendáři pro rok letošní, který se nám podařil velmi hezky zkompletovat a každý si jej k Vánocům odnesl domů. Na Velikonoce jsme použili techniku suché jehly a tisku na tiskařském lisu pro velikonoční přání. Mezi další práce patřila třeba výroba karnevalových masek, tvorba keramiky nebo malby dle obrazů slavných umělců. Závěrem bych ráda poděkovala dětem za jejich šikovnost, ale především obecnímu úřadu za velmi štědrý peněžní dar – dostali jsme výtěžek z loňské podzimní výstavy na památku výtvarnice Slavomíry Foretové – za něž jsme mohli nakoupit velké množství výtvarný potřeb, které nejsou v dnešní době zrovna levnou záležitostí. Věřte, že to rodiče dětí hodně potěšilo.
Doufám, že další rok ve výtvarce bude pro děti stejně úspěšný jako ten letošní.

                                                                                                                    Michaela Vávrová

Více fotografií na: http://vytvarkaprusanky.rajce.idnes.cz/

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Už jde léto, už jde léto,
už k nám jedou prázdniny,
v lese pro nás dozrávají
jahody a maliny.

Těšíme se na sluníčko,
na čvachtání u vody,
s mámou, s tátou, taky s pejskem
užijem si přírody.

Prázdniny nám dveře otvírají a na stráni voní táborák. Toto nádherné roční období znamená pro nás ve školce připravit se na oslavu MDD a na rozloučení s našimi „školáčky“. Na Den dětí vyrazily děti a paní učitelky na „dobrodružnou výpravu za pokladem“. Cestou plnily různé úkoly, při kterých zúročily všechny znalosti o přírodě, které získaly při vycházkách v průběhu roku. Samozřejmě, že „poklad“ byl nalezen a „zkonzumován“ a tak se všichni vracely do školky s veselou, přestože nožičky trošku pobolívaly, zvláště ty nejmenší.
Poslední týden v měsíci červnu jsme se rozloučily s našimi „školáčky“. Na programu byla pohádka s písničkami, diskotéka a slavnostní pasování. Každý rok při loučení s nimi máme všichni dospělí ze školky slzy na krajíčku. Vždyť jsme to byly my, kdo jim od tří let pomáhal zapomenout na stesk po mamince, kdo jim pomáhal zapojit se do společných činností, kdo je chválil a oceňoval při každém sebemenším postupu. Učitelka musí být pro děti především blízkým člověkem, na kterého se mohou spolehnout a jemuž mohou v každé situaci důvěřovat, téměř se nebojím říct, že musí být pro dítě přímo druhá maminka. Práce s dětmi je práce náročná a zodpovědná, ale přináší nám radost, protože děti dovedou tmavé mraky měnit v rozzářená sluníčka. Tak jenom doufáme, že až půjdou s taškou na zádech do školy, přijdou se nám ukázat a pochválit se s první jedničkou. Snad se jim i trochu po nás zasteskne, tak jako se nám stýská každý rok po nich.

Na shledanou školko milá,
hodně si nás naučila:
zpívat, kreslit vyprávět
a básničky přednášet.
Na shledanou milé hračky,
z nás už budou vzorné žačky.
Z kluků zase vzorní žáci,
nevyhnou se školní práci.“

Začíná doba prázdnin, doba dovolených. Mnozí z nás se těší na chvíle, kdy si budou moci odpočinout a načerpat nových sil. Proto bych vám chtěla popřát, abyste načerpali opravdu všechno, co vás „dobíjí“, a toho se držet. Ať se to všem podaří!

                                                                                                                  Radka Šůrková

Ať se vám taky rozzáří sluníčko☺

Paní učitelka: „Ondři, proč nezavoláš, když už ses vykakal?“

Ondrášek: „Já sem si tak říkal v mozečku, že až dokakam poslední hovínko, tak na vás zavolám.“

Tadeášek Š.: „Paní učitelko, když se brkne, tak se řekne – pardon a potom se řekne – čuně.“

Paní kuchařka: „Františku, ty tak hezky papáš, a masičko ti nechutná?“

František: „A je to z prasátka?“

Kuchařka: „No jasně že je.“

František: „Tak já to sním, ale mosíš byt potichu.“

Paní učitelka: „Vítečku, jez, ať si velký jak tatínek.“

Víteček: „Já nemosim, já vyrostu aj z rohlíků.“

Sárinka při obědě (byl řízek): „Paní učitelko, to je zajímavé. Já jsem taková malá holčička a všechno sem snědla.“

Předškolácí na zámku v Miloticích:

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Tři krásné slunné červnové dny jsme strávili s osmáky na TZ Littner, abychom společně zažili zážitkový program Idemenato, který byl inspirován japonskou kulturou a společností. Prožili jsme Japonsko tradiční i Japonsko nových technologií. Soutěžili jsme o nejkrásnější gejšu, vyráběli robotky z různých součástek a pak jsme je rozpohybovali. Protože byl k dispozici vyspravený bazén s čistou vodou, byl vytvořen tanec akvabel. Pokusili jsme se vyrobit suši, jedli hůlkami. Byly natočeny dva klipy. Malovali jsme japonské znakové písmo, vyráběli miniaturu knížečky. Večer jsme měli japonský čajový obřad, hráli jsme sociodrama Bardo, o půlnoci jsme hledali vzkaz v lese, jeho nálezce už teď ví, že pojede jako instruktor šesťáckých Týmečků v záříJ. Vytvořili jsme krásné stínové divadlo, prožili jsme společnou masáž. Natáčeli jsme japonský tanec. Jeden večer byli všichni pozváni na “večírek na japonské ambasádě“. Byli rozděleni na tři různé typy států a svým chováním, oblečením, jazykem měli vyjádřit mentalitu zadaného státu. Hráli jsme také paintball.

Prožili jsme si válku barev a všechny děti se setkaly s významnou osobností. Nemá smysl popsat celý průběh hry, důležitý byl závěr – po asi dvou hodinách se každý setkal s nejvýznamnější osobností svého života – stáli před zrcadlem. Vědomí, že jsme si každý pro sebe nejdůležitější, je významné a pro děti bylo poselstvím, aby konaly v životě tak, aby se mohly vždy na sebe bez studu podívat do zrcadla a že každý je sám pro sebe tou nejdůležitější osobou. Hra měla ještě mnoho dalších významů, které je tady zbytečné rozepisovat.

Měli jsme se prostě fajn, úraz se nám vyhnul, nepočítáme-li, že někdo přišel o hlasJ.

Musím moc poděkovat SRPDŠ, panu Petru Zálešákovi za odvoz materiálu, skvělým instruktorům Martině Damborské a Milanu Šimkovi, kteří přinášejí nové nápady, paní učitelce Kurkové a dalším hodným lidem, kteří obětovali svůj volný čas pro naše osmáky.

                                                                                                         Vanda Bušková za Týmečky

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Chce-li sadař, aby v jeho zahradě vyrostl krásný, silný, zdravý a bohatou úrodu přinášející strom, musí o něj od počátku pečovat. A tak mu dodává živiny, zalévá jej, otužuje, chrání před škůdci, zastříhává a odstraňuje to, co na stromek nepatří, napomáhá správnému tvaru, ohýbá a různě šlechtí. Nedovolí, aby se mu stromek vymkl zpod kontroly. Takový sadař stromek denně ošetřuje, denně u něj tráví svůj čas. A strom se mu pak odvděčí; je silný, dává bohatou úrodu, dokáže odolat výkyvům počasí.

Naše děti jsou naše stromy.  A ty naše stromečky se poslední dobou stále více začínají dělit na ty odolné a úrodné a na ty, které snadno podlehnou jakémukoli náporu. Vesměs jsou to ty, které nejsou vystaveny žádným zátěžovým zkouškám, je jim všechno umožněno a jejich výmluvy jsou vždy vyslyšeny. Škola, jako významná složka života dítěte, se stává místem zátěžových zkoušek a do značné míry i místem formování osobnosti. Co také pomáhá formovat mladou osobnost, jsou různé soutěže jakéhokoli charakteru ať naukové, umělecké či sportovní. Tady si žáci ve srovnání s vrstevníky uvědomují své možnosti – buď že v konkurenci ostatních obstojí, nebo že nejsou zas takoví „kingové“, jak se domnívali. Naučí se pracovat pod tlakem, čelit trémě, obhájit své stanovisko.

Pak jsou tu kroužky – investice, která se vždy vrátí. Smysluplné vyplnění volného času je to, co děti možná alespoň trochu ochrání před vznikem nových závislostí, v současnosti zejména závislosti na informačních technologiích a sociálních sítích. Japonsko v současné době řeší závislosti šestiletých dětí na různých počítačových hrách – zatím neúspěšně. A všichni z vlastní zkušenosti víme, jak dokážou být děti hodné a tiché, když „smaží“ různé hry. Některé děti ale neznají pohádky, nedokážou se deset minut soustředit na mluvené slovo, velice krátkou dobu jsou schopné udržet pozornost, nehrají spolu hry Na něco. A  velký  pozor! V době prázdnin není vidět venku jediné dítě,  kde jsou? Ve vinohradě, na dovolené, u vody? U počítače?

A potom je tu jedna nezastupitelná funkce školy –  může být významný socializační fenomén a spolunositel hodnot jako je solidarita a pomoc. V tomto ohledu hraje důležitou roli účast na různých charitativních podpůrných  programech a aktivitách. Naši osmáci a sedmáci se zapojili na podzim do projektu Srdce s láskou darované, kdy sedmáci přispěli finančními prostředky rehabilitačnímu stacionáři Vlaštovka. Finanční prostředky získali uskutečněním tanečního odpoledne s programem, který si sami připravili. Nedávno jsme byli pozváni na slavnostní předání nového auta pro stacionář Vlaštovka a naše děvčata sedmačky tam přečetly vytvořenou pohádku o vlaštovce. A možná si mimo jiné také uvědomily hodnotu  zdraví. Osmáci věnovali své úsilí a čas psímu útulku v Hodoníně. Společně se také zapojili i do charitativní akce pořádané Ligou proti rakovině.

A proč je o tomto vůbec psáno?

Naše děti mají po materiální stránce všechno – čeho se jim skutečně nedostává, jsou mantinely pro jejich počínání; mnohdy je na nich páchána tzv. liberální výchova, jejíž důsledky teď řeší např. americká společnost a velice rychle se ji snaží opustit. Rodič je v prvé řadě osobou zodpovědnou za své dítě, pak, pokud to bude pokládat za správné, může být kamarádem. Ono časem stejně dojde k výměně rolí, z dětí se stanou rodiče, z rodičů děti.

Snažme se být dobrými sadaři, s láskou, pravidelností a důsledností ohýbejme ty svoje stromečky. Nenechme si od nich nic nakecat (známý psycholog J. Svoboda  říká: puberťáci lžou a fabulují, prostě to tak mají), oni toho mnoho dokážou, vůbec nemusejí mít všichni vyznamenání, důležité je, aby z nich vyrostly osobnosti vědomé si smyslu pro odpovědnost a dodržování slova. Vědomé si toho, že bez práce nejsou ani ty koláče, pokorné k vědomí vlastních mantinelů se schopností nést odpovědnost. Ať platí: láska jako princip, řád jako základ, pokrok jako cíl. Nechme je to společně zažít.

                                                                                                                            Vanda Bušková

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

V termínu 13. – 15. května trávili svůj čas žáci šestého ročníku vzdělávacím pobytem v ekologickém centru Trkmanka ve Velkých Pavlovicích. Ověřili si zde znalosti o třídění odpadů, seznámili se s možnostmi ekologického způsobu života v domácnosti a zjistili, co všechno žije v rybníce. Ve volném čase objevovali krásné prostředí Velkých Pavlovic. A bylo co objevovat. Také ubytování bylo moc pěkné. Ekocentrum sídlí v bývalém zámečku, který byl nádherně zrekonstruovaný. Na pobyt i výukové programy nám polovinou částky přispěla Obec Prušánky. Za to moc děkujeme. K tomu všemu nám parádně vyšlo počasí.

                                                                                                                        Mila Kurková

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Blíží se konec školního roku a s ním i náš poslední program, za kterým jsme se vypravili do EKO centra Dúbrava v Hodoníně.

Když jsme dorazili na místo, čekala nás třída, vyzdobená sušenými bylinkami a barevnými kytičkami, které voněly každá jinak.

V teoretické části programu jsme se dozvěděli o životě včel, jejich uspořádání, pravidlech a povinnostech v úlu a také jsme si prohlédli, jak vypadá úl zevnitř. Dověděli jsme se, co to dá práce, než včelky nasbírají nektar a pyl z květů, aby mohly vyrobit med. Protože o včelách se říká, že jsou pilné, zkusili jsme si i my jejich práci.

Na zahradě nás čekala louka plná květů (barevných keramických misek). V některých byly malé kuličky, představující pyl, a v jiných zase voda, coby nektar. Děti se rozdělily do družstev, a protože jsme měli čtyři děvčata, udělali jsme z nich včelí královny. Z kluků byly včelky – dělnice. Včelky dělnice dostaly malá křidýlka, na krk malou taštičku a slámku. Každá skupina vyrazila do práce. Včelí královna radila, povzbuzovala a kontrolovala své včelky. Ty se činily, co jim křidýlka stačila. Královně přinášely nektar ve slámce do připravené nádoby a do kapsičky sbíraly pyl – kuličky. Zasoutěžili jsme si, zasmáli se a příjemně se pobavili. Nakonec děti dostaly sladkou odměnu v podobě perníčku s pořádnou dávkou medové polevy.

Závěrem mi dovolte, abych za všechny děti 1. stupně, poděkovala vedoucí EKO centra paní Zdeňce Flajžíkové a celému jejímu kolektivu. Děkujeme za jejich práci, ochotu a skvělé nápady při tvorbě programů.

                                                                                                     Radka Šupová a žáci 4. třídy

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Děti ve škole získávají vztah ke knížkám i čtení. Pro někoho je četba zábava a později koníček, pro jiné povinnost. Aby čtení nebylo pro děti trápení, vymýšlíme spoustu aktivit, jak čtení zpříjemnit. Jsme rádi, že můžeme využívat i návštěvy místní knihovny, kde pro děti sestavuje program a besedy paní Milena Hromková. Naše poslední setkání mělo pracovní název TĚLO. Paní knihovnice vyhledala spoustu zajímavých informací z různých encyklopedií a připravila zajímavé ukázky i pokusy o našem těle. Děti luštily, četly, stříhaly i lepily. Výsledkem práce byly nové poznatky i praktická pomůcka, kterou si žáci odnášeli s sebou do školy. Za spolupráci se školou paní Hromkové děkujeme.

V rámci podpory čtenářství jsme přišli i na návštěvu na DPS. Děti se zeptaly obyvatel DPS na jejich oblíbené pohádky, knížky i hrdiny. Na oplátku pak děti přečetly veršovanou pohádku „O Sněhurce a sedmi trpaslících“, kterou zdramatizovaly podle rolí. Příjemnou tečkou celého setkání bylo vzájemné ujištění, že se děti i senioři budou setkávat dál.

Děkuji paní Němečkové i obyvatelům DPS za jejich čas i milé přivítání.

                                                                                               Luďka Trechová a děti 3. třídy