Z naší školičky
My už nejsme malé děti, těšíme se do školy,
dostaneme slabikáře, budem dělat úkoly.
S naší milou školičkou pomalu se loučíme,
a na tebe, velká školo, už se všichni těšíme!
„Kdy přijde moje maminka?“ Tato věta se často ozývala ve třídě, kterou jsi před třemi roky začal/a navštěvovat. My velcí jsme se vás snažili hrou, pohlazením, malováním či písní zabavit a přesvědčit, že u nás, stejně jako doma, najdete lásku, zábavu i bezpečí. Slziček ubývalo, jak rostla vaše touha po poznání a přátelství. A tak se po čase při příchodu rodičů ozývala jiná věta: „Maminko, proč jdeš tak brzy?“ Prožili jsme spolu nezapomenutelné roky a s nadšením, krůček po krůčku, prožívali každý váš pokrok: „Umím si zavázat tkaničku, už jím zeleninu, znám všechny barvy…“ Nastal čas loučení. Brzy s aktovkou na zádech a hlavou plnou očekávání, překročíš práh školy, kde na tebe čekají nová dobrodružství, radosti i první povinnosti a starosti. Přejeme ti, abys je vždy zvládl/a s úsměvem na tváři. Nezbývá nám, než poděkovat tvým rodičům za důvěru, kterou v nás vložili a umožnili nám tak prožít neopakovatelné chvíle ve tvém pohádkovém světě.
Cililink, malý školáčku, nová pohádka právě začíná. Hodně štěstí, radostných chvil a veselých zážitků doma i ve škole ti přejí tvoje paní učitelky.
Davídek M.: „Paní učitelko, prosím přidat maso.“
Učitelka: „Masíčko už nemáme.“
Davídek: „Neva, tak mě přidej řízek.“
Pavlínka se dohadovala s Tinečkou: „Tiny, ty chceš vždycky všechno to nejlepší. Šak až budeš stará, tak toho budeš litovat.“
Děti se vrátily z knihovny.
Paní Hefková: „No teda, vy jste tam byly tak dlouho, snad jste přečetly celou knihovnu.“
Matynek M.: „No, to né, ale přišel za nama pan starosta a byl strašně vtipný.“
Víteček přinesl paní učitelce kostky ze stavebnice: „Paní učitelko, to je dort pro tebe, ty máš totiž narozeniny.“
Učitelka: „Ale já už sem narozeniny měla.“
Vítek: „No to neva, tak si to zopakuješ.“
Učitelka: „Mňam, ten je dobrý, jaký je to v tom dortu krém?“
Vítek: „Třešničkový.“
Učitelka: „A co do toho krému dáváte?“
Vítek: „Převážně jahody.“
Krásné prázdniny všem.
text a foto Radka Šůrková, vedoucí učitelka (Zpravodaj 2/2016)






Přešla zima, zmizel mráz,
A tohle všechno učíme děti z naší školky vidět. Péče o tvorbu a ochranu životního prostředí má z hlediska pedagogického velký výchovný význam. Vedeme děti k pochopení vztahu mezi člověkem a jeho životním prostředím. Vzhledem k tomu, že v určitých situacích nejsou děti ještě schopny rozlišovat skutečnost od myšlenky, je citlivé a správné vedení dospělých a hlavně dobrý přiklad to nejdůležitější. Do přírody chodíme co nejvíce od prvních jarních dnů. Seznamujeme děti se změnou přírody tak, abychom zaručili prožitek a jejich aktivity. Všechna roční období nám poskytují mnoho podnětů pro pozorování, ale největší zájem vzbuzuje právě jaro.
Zpravodaj z Prušánek 1/2016: SAKO a VIDA


Před pár dny skončil několikatýdenní kurz
Taneční pro dospělé vedl taneční mistr Libor Brožík, který je zkušeným lektorem mnoha tanečních kurzů na Hodonínsku. Doprovázela ho taneční partnerka Dagmar Svátková. Taneční trvaly deset lekcí plus závěrečná hodina (jedna lekce trvala vždycky dvě hodiny). Začínalo deset páru, z nichž jeden z časových důvodů kurz opustil. Všichni účastníci byli z Prušánek.
Co je Andersenova noc a kdo ji pořádá? Kdo byl letošním hostem? To všechno napoví nová bohatá
Noc s Andersenem, resp. její zahájení, kterého jsem se zúčastnil, bylo skvělé! Paní učitelka Nesvadbová všechny přivítala a nakonec řekla, že přišel sám pan Andersen… a to jsem byl já. Ono totiž bylo zrovna 1. dubna, tedy apríla, takže drobné šprýmky byly dovoleny 🙂 Pak jsem dětem povyprávěl svůj zážitek z mé návštěvy sošky Malé mořské víly v Kodani a pak jsem jim přečetl úryvek z této pohádky. No a když už jsem byl “na place”, tak se mnou uspořádala paní učitelka malou besedu na téma knihy, četba a já odpovídal na dotazy dětí. Například: “Kolik jste už přečetl knížek?” nebo “proč se knížce říká knížka?” Moje odpovědi byly někdy aprílové, někdy vážné, ale vždycky jsem uvedl na pravou míru. Moc se mi to líbilo a věřím, že dětem taky. Na tu první otázku jsem odpověděl: “Tak to vím naprosto přesně. Přečetl jsem 2684 knih!” Děti zahučely úžasem a já dodal: “To je samozřejmě apríl, protože jsem to nepočítal, ale bylo jich opravdu hodně.” Noc s Andersenem byla moc prima!
Dopravní výchovu považujeme za velmi důležitou součást výchovy a vzdělávání dětí. Statistiky sice udávají počty dětí zraněných při dopravních nehodách, ale málokdy se objeví jako původce nehody dítě. Mnohdy je to právě dítě, poučené z dopravní výchovy, které upozorní svého rodiče na nedodržování pravidel.. V minulosti jsme neměli dobré zkušenosti s dopravním hřištěm, které obsluhovali dva starší, značně nerudní pánové. Hřiště bylo nalajnováno vápnem na autobusové „točně“ a vedle jezdila auta – děti nevěděly, čemu mají věnovat pozornost dříve. Na vyznačené „silnici“ jezdily pouze na kolech. A pro kontrast to současné mobilní dopravní hřiště: Možnost použití jak v tělocvičně, tak na venkovních plochách, krásné značky, funkční semafory, vyznačené přechody pro chodce, jízda elektrickými autíčky nebo čtyřkolkami, možnost vyzkoušet si dohled nad dopravou jako dopravní policista.. A velkou devizou byl přístup obou lektorů, kteří byli velmi trpěliví, pohotoví, se smyslem pro humor a hlavně měli obrovskou výdrž. Během celého dopoledne ( končilo se cca ve 12.30h) se nezastavili a jejich výcvikem prošlo cca 100 dětí od předškoláků po 3. třídu. Všichni zainteresovaní hodnotili tuto akci jako velmi užitečnou a zdařilou.