Zpravodaj z Prušánek 3/2014:

21 .6 .2014 se v naší farnosti uskutečnila pro zájemce duchovní obnova, kterou vedl P. Roman Strossa. Duchovní obnovy slouží především k tomu, aby se člověk v dnešní uspěchané době zastavil, podíval se na svůj život s nadhledem, tzv. si „dovychutnal“ minulost a načerpal sílu do budoucnosti – a to vše v dialogu s Bohem. Rozhodně to není ztráta času, jak by si mohl někdo myslet.

Letos je tomu již dvacet let, kdy byla zasvěcena P. Marii Matce smíření kaplička u kostela. Toto výročí jsme si připomněli už ve čtvrtek 7. srpna v kapličce modlitbou za farnost i za celou obec, následně potom v neděli slavnostní hodovou mší svatou. Dvacet let není tak dlouhá doba pro vytvoření tradice. Proto si musíme tuto krátkou historii neustále připomínat. Když to řeknu obrazně a s humorem, tak Sv. Martin, patron našeho chrámu, se projevil jako opravdový gentleman, když ustoupil P. Marii v malé kapličce, aby se ona v tento den oslavila. Ale bez tohoto duchovního významu by byly hody pouhou obecní veselicí.

Poslední prázdninovou neděli požehnal p. farář dětem aktovky. Pomodlil se za ně a popřál dětem, aby se jim ve škole dobře dařilo. Ke vzdělávání patří také výuka náboženství. Letos se přihlásilo celkem 43 dětí. Výuku povede opět katechetka p. Edita Mrlíková.

Od září začal také fungovat pod vedením Martina Nováka nový dětský sbor. Je určen pro děti zhruba od pěti do dvanácti let s podporou rodičů a všech, kdo rádi zpívají. Jde hlavně o to, aby děti získávaly kladný vztah k liturgii a svým zpěvem oživily dětskou mši svatou, která bývá každou středu v 18 hodin. Nácvik písní probíhá hodinu před mší na faře. Kdo by se chtěl přidat, bude určitě vítaný.

Na podzim čekají naši farnost také volby. Bude zvolena nová ekonomická a pastorační rada. Tady nejde o žádné rozdělování funkcí, ani mocenské rozhodování úzké skupiny lidí, ale především o službu farnosti. Rádi bychom, aby se ve farnosti vytvořilo společenství aktivních farníků, kterým půjde o dobro farnosti.

Na závěr přeju všem krásný a barevný podzim.

                                                                                                      Za farnost Jitka Omelková, foto: Petr Omelka

Zpravodaj z Prušánek 2/2014:

Na letošní rok připadá smutné výročí 100 let od vypuknutí 1. světové války. Říkalo se jí velká. Byl to první skutečně globální konflikt. Najednou všechno změnila. Odvedla miliony mužů do války a ženy, důchodci a děti museli pracovat. Šlo při ní o vyčerpání ekonomických zdrojů nepřítele. Válka byla vedena do té doby nepřípustnými či neobvyklými metodami a způsoby (bombardování, ponorky, legie, podněcování revoluce na území nepřítele). Byl to iracionální konflikt a jeho cílem bylo naprosté zničení protivníka. Lidé před válkou měli pocit, že mír je tu už napořád. Vyrostlo v něm již několik generací. Nikdo ze současníků si nedovedl představit důsledky této války, ani to, že bude trvat tak dlouho. Trvala od 28. července 1914 až do 11. listopadu 1918. Skončila vyčerpaností ve všech zemích. Bída postupně rostla, byl nedostatek zboží, drahota. Byla to událost, která zcela změnila naše dějiny.

Jak vznikají války? O tom je jeden krátký příběh od Williho Hofsummera:

„Tati,“ ptal se chlapec, „jak vlastně vznikají války?“ – „No, chlapče, to je tak: Vezmi si například, že Anglie vede o něco spor s Amerikou…“ – Maminka jej přeruší: „Nevykládej nesmysly, Anglie a Amerika přece spolu nepovedou spory.“ – „Však to vůbec netvrdím! Chci jen přece uvést příklad.“ – „Takovými nesmysly jen chlapci mateš hlavu.“ – „Co, já že mu matu hlavu? Kdyby bylo po tvém, vůbec nic by se mu do hlavy nedostalo!“ – „Co to říkáš? Zakazuji ti, abys mě…“ – Tu chlapec zvolá: „Děkuji, tatínku, teď už vím, jak vznikají války.“

Važme si toho, že žijeme v míru. A snažme se o pokoj, mír a porozumění tam, kde žijeme, ve všech našich společenstvích. Není to vždycky lehké, protože každý člověk je jiný. Ale výsledek těchto snah vždycky stojí zato. Vždyť každý člověk touží ve svém nitru po štěstí, spokojenosti a pokoji.

Všem čtenářům přeji pokojnou a klidnou dovolenou.

                                                                                                                            Vít Hába, farář

Zpravodaj z Prušánek 2/2014: První svaté přijímání

Neděle 25. května byla pro naši farnost svátečním dnem. Proběhlo zde 1. svaté přijímání. Svátost přijalo deset dětí z Prušánek a jedno z Mikulčic.
Slavnostní atmosféru umocnila hudba a zpěv muzikantů a zpěváků z Dolních Bojanovic.
O květinovou výzdobu se postarala paní ředitelka Kristová a maminky dětí. Tímto jim všem chci poděkovat. Dík patří taky naší katechetce paní Editě Mrlíkové a samozřejmě otci Hábovi, kteří děti na tento slavný den připravili
Přeji dětem, aby ve víře vytrvaly a posilovala je. A pak, když v životě přijde těžká chvíle, aby je vzpomínka na tento den posunula správným směrem.

Milena Hromková, foto: Petr Omelka

Prušánský Zpravodaj 1/2014:

Tříkrálová sbírka 2014

Celkem bylo v Prušánkách vybráno 48.980,- Kč. Letošní Tříkrálová sbírka byla pro Oblastní charitu Hodonín rekordní. Více než 1600 koledníků přineslo v 560 kasičkách rekordních 2 348 182 Kč. Oblastní charita Hodonín děkuje všem, kdo se jakýmkoliv způsobem do této sbírky zapojili.

Půst stále moderní

Slovo půst nezní našim uším příjemně. Protože jsme příliš zpohodlněli a těžko se něčeho zříkáme. Přesto má své nezastupitelné místo v životě každého člověka. Ježíš nám ho doporučil slovem i příkladem. Své veřejné působení zahájil čtyřicetidenním postem. A už v rané církvi se křesťané postili ve středu, v pátek a v sobotu – jako přípravu na neděli.

Ke každé oslavě patří příprava. Svátek za svátkem a oslava za oslavou dokážou plodit jen nudu a člověka nenaplní. Církev vyzývá každoročně před oslavou Velikonoc k intenzivní přípravě – k pokání, obrácení, změně smýšlení. Doba postní trvá od Popeleční středy do Zeleného čtvrtka. Postní praxe vždy byla, je a bude pro člověka velmi důležitou. Půst je nenahraditelným a nejlevnějším lékem proti nemocem. A to nejen nemocem těla, ale i nemocem ducha a duše. Známe tu lidovou moudrost: „V zdravém těle zdravý duch.“ Všechno se vším souvisí. Když člověk nemá čisté svědomí, trpí tím i tělo a může vážně onemocnět.

V předjaří, které se kryje s postní dobou, cítili lidé už odpradávna potřebu vyčistit své tělo od nahromaděných škodlivin za zimní období. A také docházely zásoby, proto bylo třeba šetřit. Delší bezmasé období zbavuje tělo mnoha škodlivin. Jak rozšířené jsou dnes nejrůznější odtučňovací diety – tedy půst pro štíhlý vzhled a krásu těla. Píše se dnes také mnoho o postech ze zdravotních důvodů. Je to návrat ke zkušenostem našich předků. Mnoho nemocí se takto dá vyléčit. Zkušenost předků také říká: „Jez do polosyta, pij do polopita, vyjdou ti naplno léta.“

Půst kromě toho vede člověka k posilování vůle a k nezávislosti na materiálních věcech, činí člověka svobodnějším, radostnějším a otevřenějším jak pro setkání s Bohem, tak pro své bližní. Stává se vnímavějším k potřebám druhých lidí. Nejde o to, abychom měli hlad, ale abychom vedli prostý, chudý život. Kdo je chudý, je otevřený vůči Bohu i lidem. Modlitba a půst jsou také nenahraditelné prostředky k získání míru. Zkušenost, kterou získáme postem je, že ve skutečnosti potřebujeme k životu málo věcí. Máme se postit především od toho, kde se cítíme otroky (od zbytečného mluvení, sladkostí, kouření, alkoholu, televize, počítače…). Mnoho lidí ve světě hladoví a umírá hlady. Co ušetřím postem, mohu jim dát k dispozici – rozdělit se s potřebnými – a to způsobí velkou radost na obou stranách. V postní době klademe důraz především na vnitřní obrácení, na proměnu člověka k lepšímu.

Doba postní je dobou duchovní obnovy, dobou radostné práce na sobě. Jak se to může projevit v konkrétním životě? Být skromnější, trochu přívětivější a laskavější, otevřít se pro druhého a naslouchat jeho těžkostem, i když mám teď sám plnou hlavu starostí, snažit se o důvěru k těm, ve kterých jsem se zklamal, pochválit, nevidět na druhém jen chyby, ale hledat, co nás s druhými spojuje, usmát se na druhého, i když je mi těžko, navštívit někoho, povzbudit, zatelefonovat, udělat radost, udělat si denně čas na hraní s dětmi, na rozhovor s partnerem, věřící na společnou modlitbu, udělat si čas i na sebe, učit se přijmout svou bezmocnost, své hranice, chyby…

Využívejme tedy vzácného času svého života k dobrému, k tomu, k čemu je nám darován.

                                                                                                                          Vít Hába, farář

Prušánský Zpravodaj 1/2014

Kdo se zajímá trochu o dění v církvi, ví, že loňský rok byl vyhlášen Českou biskupskou konferencí „rokem víry“, což souviselo také s oslavami výročí příchodu Cyrila a Metoděje na Velkou Moravu. Letošní rok byl vyhlášen „rokem rodiny“. Každá rodina je takovou „malou církví“, kde se víra předává a uchovává. Není to však vždy jednoduché. Dnešní společnost se staví vůči církvi často negativně. Pokud se obraz církve u někoho zakládá na vědomostech, že upálila Jana Husa a jakýsi farář ztrestal kdysi jejich dědečka rákoskou, nikdy nemůže pochopit pozitivní rozměr a duchovní bohatství církve.

Příležitostí, jak se aktivně zapojit ve farnosti do roku rodiny je, že budou probíhat každou neděli katecheze pro děti. Vytvořili jsme tým katechetů, většinou z řad rodičů, kteří se budou v této činnosti střídat. Děti tak budou odcházet během mše na určitou dobu do kapličky, kde bude připravený „program“ jenom pro ně. Chceme tak dětem zpestřit nedělní liturgii a předávat jim evangelium pro ně přijatelným způsobem. Naštěstí se můžeme inspirovat jinými farnostmi, kde tyto katecheze běžně probíhají. Na závěr bych chtěla popřát všem naději tryskající z velikonočního poselství.

Za farnost Jitka Omelková