Z naší školičky (jaro 2016)
Přešla zima, zmizel mráz,
jaro přišlo mezi nás.
Zas kytici květů máme,
jaru za ni zazpíváme (Zpravodaj 1/2016).
Toto nádherné roční období nepřichází naráz a s jistotou. Hraje si na schovávanou. Sluníčko má sice ještě chladné paprsky, ale my cítíme, že jaro už je ve vzduchu. A když potom nastane, je den ze dne krásnější. Jaro je kouzelník, který čaruje teplem a pestrostí barev. Na jaře můžeme sledovat zázraky, které se v přírodě dějí. Jarní slunce budí všechno ze zimního spánku svým polibkem jako princ Šípkovou Růženku. Začínají se zelenat pole a louky, ze země vyráží nové kvítí, na stromech a keřích se objevují nové lístky. Slyšíme první bzukot včel a much, milé švitoření vlaštovek, jiřiček a veselé melodie skřivánků. V trávě se objevují první brouci, ptáci si staví hnízda a společně se zvířátky se chystají na rodičovské povinnosti.
Jen mít oči k vidění, uvidět, co jiní lidé nevidí a neuvidí. Vidět, jak si zlatohlávek češe zlatý vlas, vidět že má sedmikráska vskutku sedm krás.
A tohle všechno učíme děti z naší školky vidět. Péče o tvorbu a ochranu životního prostředí má z hlediska pedagogického velký výchovný význam. Vedeme děti k pochopení vztahu mezi člověkem a jeho životním prostředím. Vzhledem k tomu, že v určitých situacích nejsou děti ještě schopny rozlišovat skutečnost od myšlenky, je citlivé a správné vedení dospělých a hlavně dobrý přiklad to nejdůležitější. Do přírody chodíme co nejvíce od prvních jarních dnů. Seznamujeme děti se změnou přírody tak, abychom zaručili prožitek a jejich aktivity. Všechna roční období nám poskytují mnoho podnětů pro pozorování, ale největší zájem vzbuzuje právě jaro.
Kde se vzali, tu se vzali motýlkové, včeličky, přiletěli, zulíbali všem kytičkám hlavičky. Tak přejeme všem krásné jarní dny plné sluníčka.
Úsměvy jara. Převlékáme se na vycházku.
Uč. „Vítku, s takovou tady budeš ještě zítra.“ Víteček: „No tak to pěkně děkuju.“
Zuzanka: „Paní učitelko, že nevíš, co jsem nakreslila.“ Uč: „No to nevím, co?“ Zuzanka: „Nic.“
Majdalenka: „Paní učitelko, my se s Martínkem milujeme a dali jsme si pusu.“ Uč. „Tak to jste jak ženich a nevěsta, že?“ Martínek: „Já nejsu ženich, já su machr.“ Majdalenka: „To neva Marti, já su normální.“
Sonička: „Paní učitelko, oni mě pichali do ruky a já to mám teď změklé jak kámen.“ Viktorka: „Paní učitelko, naše babička má nemocné bříško a v nemocnici jí z teho bříška vytahovali stehna.“
Text a foto Radka Šůrková

Zpravodaj z Prušánek 1/2016: SAKO a VIDA


Před pár dny skončil několikatýdenní kurz
Taneční pro dospělé vedl taneční mistr Libor Brožík, který je zkušeným lektorem mnoha tanečních kurzů na Hodonínsku. Doprovázela ho taneční partnerka Dagmar Svátková. Taneční trvaly deset lekcí plus závěrečná hodina (jedna lekce trvala vždycky dvě hodiny). Začínalo deset páru, z nichž jeden z časových důvodů kurz opustil. Všichni účastníci byli z Prušánek.
Co je Andersenova noc a kdo ji pořádá? Kdo byl letošním hostem? To všechno napoví nová bohatá
Noc s Andersenem, resp. její zahájení, kterého jsem se zúčastnil, bylo skvělé! Paní učitelka Nesvadbová všechny přivítala a nakonec řekla, že přišel sám pan Andersen… a to jsem byl já. Ono totiž bylo zrovna 1. dubna, tedy apríla, takže drobné šprýmky byly dovoleny 🙂 Pak jsem dětem povyprávěl svůj zážitek z mé návštěvy sošky Malé mořské víly v Kodani a pak jsem jim přečetl úryvek z této pohádky. No a když už jsem byl “na place”, tak se mnou uspořádala paní učitelka malou besedu na téma knihy, četba a já odpovídal na dotazy dětí. Například: “Kolik jste už přečetl knížek?” nebo “proč se knížce říká knížka?” Moje odpovědi byly někdy aprílové, někdy vážné, ale vždycky jsem uvedl na pravou míru. Moc se mi to líbilo a věřím, že dětem taky. Na tu první otázku jsem odpověděl: “Tak to vím naprosto přesně. Přečetl jsem 2684 knih!” Děti zahučely úžasem a já dodal: “To je samozřejmě apríl, protože jsem to nepočítal, ale bylo jich opravdu hodně.” Noc s Andersenem byla moc prima!


