Nástroje pro usnadnění přístupu

Skip to main content

Autor: Admin Pixelhouse

Slovo starosty 1/2021

Vážení spoluobčané,

před rokem, kdy jsem psal příspěvek do Zpravodaje 1/2020 a děkoval všem za úžasnou solidaritu, jsem v závěru uvedl: „Přeji nám všem co nejklidnější a hlavně co nejzdravější nadcházející týdny a měsíce“. Ani v nejhorším snu by mě tenkrát nenapadlo, že téměř přesně za rok bude situace ještě mnohem horší, a co více, stále bez větší šance na brzký „normální život“.

Všichni už toho máme takzvaně plné zuby, všude je cítit nezdravé napětí, stres, podrážděnost. Není se čemu divit, lze to i chápat. Chci nás ale všechny poprosit, abychom se nedali zlomit. Abychom to ještě vydrželi. A hlavně, abychom v tom napětí a stresu neubližovali lidem kolem sebe a také sami sobě. Mám na mysli především ubližování psychické. Ubližování neuváženými slovními útoky, které pak vyvolávají jen další eskalaci už tak vysoké míry neklidu. Buďme k sobě tolerantní a nedejme se vytočit. A taky velmi uvážlivě filtrujme všechny informace, které se k nám dostávají zvenčí, protože množství lží, polopravd, pomluv a vyslovených nesmyslů je až neuvěřitelně vysoké. Myslím, že to by mohl být recept na to, jak se z toho všeho nezbláznit. A vzpomeňme také všechny ty, kteří se těchto dnů nedočkali, kteří nás kvůli koronaviru anebo za jeho přispění předčasně opustili. V této souvislosti se pak všechny „obrovské problémy“ běžného života jeví jako nepodstatné a banální.

Pamatujme na to, až nás příště zase něco nebo někdo pořádně nadzvedne.

Z celého srdce přeji nám všem, abychom se v příštích týdnech konečně dočkali výrazné změny k lepšímu a abychom byli zdraví. Jsem hluboce přesvědčen, že jedinou šancí a cestou k normálnímu životu je očkování, díky kterému se snad brzy dočkáme lepších zítřků. Samozřejmě za podmínky, že bude zajištěno dostatečné množství vakcín.

Přeji krásné a zdravé Velikonoce 🙂

Váš starosta.

Odpadové hospodářství 1/2021

Jak jsme se v roce 2020 podíleli na ochraně životního prostředí?

Díky svým obyvatelům se Obec Prušánky může v roce 2020 pochlubit sběrem starého elektra určeného ke zpětnému odběru a recyklaci o hmotnosti 12,48 t. Na každého obyvatele tak připadá 5,60 kg vysloužilých spotřebičů. Byla tím uspořena spotřeba elektřiny a produkce skleníkových plynů, celosvětově omezena těžba ropy a železné rudy, a recyklací se pokryla i část dodávek mědi nebo hliníku pro průmyslovou výrobu.

Konkrétní přínos obyvatel vyčísluje Osvědčení o podílu na zlepšení životního prostředí, které na základě dosažených výsledků vystavil kolektivní systém pro sběr a recyklaci vysloužilých spotřebičů Elektrowin.

Vyplývá z něj, že díky obyvatelům došlo za rok 2020 k úspoře produkce CO2 o 148,92 tun. Víte kolik smrků pohltí stejné množství CO2? 58 ks

Nebylo nutné vytěžit 7 316,01 litrů ropy.  Představte si, že z tohoto množství se pokryje spotřeba pohonných hmot auta např. na cestu z Prahy do Brna po dálnici D1 a to 274 krát.

Došlo také k úspoře 75 312,46 kWh energie. Asi stejné množství, jako kdybychom spustili cyklus myčky nádobí 75313 krát.

Podařilo se recyklovat 7 178,07 kg železa. Toto množství recyklovaného železa by bylo možné použít pro výrobu 295 ks nových praček, bez nutnosti těžby železné rudy.

Recyklací vysbíraných spotřebičů se podařilo získat 253,36 kg mědi, což by postačilo pro ražbu 45042 1€ mincí, nebo 312,98 kg hliníku, který by stačil na výrobu 20866 plechovek o objemu 0,33 l.

Loni jsme do sběrných nádob vybrali 49 kg baterií

 Do sběrné nádoby u nás v Prušánkách jsme v roce 2020 vytřídili 49 kg použitých baterií. Od neziskové společnosti ECOBAT, která zajišťuje sběr a recyklaci baterií v České republice, jsme za naši činnost obdrželi OSVĚDČENÍ O PŘÍNOSU PRO ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ. Děkujeme všem, kteří se do sběru zapojili. I díky vám je svět zelenější!

A proč vůbec třídíme baterie?

Pokud by baterie skončily v běžné popelnici, putovaly by na skládku nebo do spalovny. V obou případech by se z nich uvolňovaly škodlivé látky, včetně těžkých kovů. Ty by pak znečisťovaly ovzduší, půdu, podzemní a povrchové vody. Když baterie odnesete na sběrná místa, včetně toho u nás na obecním úřadě a na sběrném dvoře, předcházíte těmto škodlivým procesům, které se negativně podepisují nejen na přírodě, ale i na našem zdraví. Zároveň díky recyklací získaným druhotným surovinám šetříme nerostné zdroje a nemusíme životní prostředí zatěžovat další těžbou.

Podle statistik společnosti ECOBAT ročně v České republice vytřídíme zhruba 45 procent baterií, které se dostanou do oběhu. To je necelá polovina. Jde přibližně o 1 700 tun. Z toho vyplývá, že kolem 2 100 tun baterií končí neznámo kde. Vedle rozumné spotřeby baterií je proto nezbytné, aby lidé vybité baterie odnášeli na sběrná místa. Má to velký smysl. Vždyť prostřednictvím recyklace jsme schopni ze 100 kilogramů baterií získat 65 kilogramů kovonosných surovin, které znovu slouží lidem k užitku.

Například z tužkových baterií získáváme recyklací ocel, zinek, mangan, nikl a měď. Z dalších typů baterií také olovo, kadmium, kobalt a stříbro. Tyto suroviny pak využíváme k výrobě nových produktů využitelných například ve stavebnictví, dále při výrobě popelnic, okapů, ale třeba i kosmetiky, šperků nebo i hudebních nástrojů.

Každý máme možnost volby – chovat se zodpovědně a dát použitým bateriím šanci na „druhý život“, aby nám suroviny z nich po recyklaci znovu sloužily, nebo to prostě neřešit. My máme jasno – volíme zodpovědnost! Jsme rádi, že také touto cestou můžeme přispět k ochraně životního prostředí. Z baterií, které byly v loňském roce u nás v Prušánkách vybrány, bylo recyklací získáno 32 kg kovonosných surovin. Každá vytříděná baterie se počítá. Děkujeme, že v tom jedete s námi.

Informace občanům – Parkování

Zpravodaj 1/2021: Auta kam se podíváš?

Vlastnictví automobilu se stalo oproti minulým dobám běžnou skutečností. Auto nám zjednodušuje cestu do zaměstnání, k lékaři, za nákupem, do přírody či za kulturou.

Bohužel, při stavbě  měst a obcí se v minulosti s tímto vývojem nepočítalo. Naši předkové si zřejmě takový nárůst dopravy vůbec nedovedli představit. Musíme si také přiznat, že jsme stále pohodlnější, šetříme každý krok, a proto chceme parkovat, pokud možno, přímo před svým domem. Jednak chceme na svého „plechového miláčka“ stále vidět, a jednak chceme dle potřeby do auta kdykoliv pohodlně nasednout a odjet.  Nebydlíme v obci sami, proto se musíme vzájemně respektovat. Pokud jde o parkování, nejsvízelnější je samozřejmě situace v místech s hustou zástavbou, což je prakticky celá obec. Kde dříve bývaly cesty poloprázdné, je nyní problém projet, kde bývala zelená plocha, tam dnes stojí auta na rozježděném blátě… Ve velké míře dochází k porušování platných zákonů zejména týkajících se parkování na chodnících, zelených plochách, na úzkých komunikacích bez dodržení minimální šířky pro průjezd a obecně parkování na cizích pozemcích takzvaně „bez ptaní“. Mimochodem zkuste si v této souvislosti představit, že by někdo zabral váš soukromý pozemek pro své auto jen proto, že „tam je místo“. V praxi se setkávám s desítkami případů vyhrocených sousedských sporů o několik centimetrů hranice pozemků… Na soukromém tedy ani náhodou! Ani centimetr! Ale na cizím, třeba na obecním, naprosto v klidu.

Zvyšuje se počet občanů, kteří, pokud nenajdou volné parkovací místo přímo u svého domu, zaparkují na nejbližší travnaté ploše nebo chodníku. Tímto přístupem k veřejnému majetku  znehodnocují naše úsilí o zlepšení vzhledu obce a svým sobeckým a bezohledným chováním zhoršují životní prostředí. Nejde vždy ale jen o krásu životního prostředí, ale často se stává, že v důsledku špatného parkování není v případě akutního nebezpečí či ohrožení života možný příjezd sanitky nebo hasičů. Je znemožněn úklid sněhu či zametání. Občané si mně často stěžují na své bezohledné sousedy a prosí, aby se parkovací plochy u jejich domů rozšířily. Tento trend je přirozený,  je ovšem limitován danými prostorovými možnostmi a také neochotou bydlet v tzv. „betonové džungli“ bez špetky zeleně. Takové prostředí kolem sebe rozhodně nechceme.

Proč ale píši tyto řádky? Na základě řady podnětů chce Zastupitelstvo obce Prušánky tuto situaci řešit a hlavně zlepšit. Vznikla pro to i tzv. pracovní skupina z řad zastupitelů, která na návrhu pracuje. Není ale bohužel mnoho možností, jak toho dosáhnout. Nejsnazší se jeví motivace vlastníků automobilů k tomu, aby přednostně a v maximální míře využívali své vlastní prostory. Tedy především garáže, návratí, dvory, případně „humna“ mají-li k nim možnost příjezdu. A samozřejmě svůj vjezd, i když se jedná o obecní pozemek, kde má každý možnost parkovat jedno vozidlo, případně více, pokud se tam vejdou a neblokují chodník. A to i za cenu mírného nepohodlí. Využije-li vlastník všechny tyto možnosti a přesto mu plochy nebudou stačit, připravujeme variantu možnosti tzv. „Smlouvy o výpůjčce“, kdy na základě žádosti obec smluvně zapůjčí pozemek jako odstavnou plochu. Tuto plochu si vlastník vozidla vybuduje na vlastní náklady jednotným, přesně definovaným způsobem (např. zatravňovací rošty), za jednorázový poplatek na místech, kde to je možné a po schválení obce. Případy (není jich mnoho), kdy není žádná možnost parkování tzv. „na svém“, se budou řešit individuálně. Dalším zvláštním případem je větší množství automobilů odstavených pro účely podnikání, např. opravy. Tam se bude pravděpodobně jednat o standardní poplatek za „zábor pozemku“.

Jsme si vědomi, že se jedná o velmi citlivou a nepopulární záležitost, na kterou je mnoho velmi protichůdných, až extrémních názorů. V žádném případě není cílem těchto navrhovaných opatření jakákoliv diskriminace či omezování občanů. Naopak. Chceme dojít k rozumnému kompromisu, kdy dosáhneme akceptovatelného stavu, když ne pro všechny, tak tedy alespoň pro velkou většinu obyvatel Prušánek. Proto píši toto vysvětlení, proto si na konečný návrh chceme nechat několik měsíců tak, abychom měli možnost vyhodnotit i zpětnou vazbu a názory všech, kteří budou mít chuť se k této problematice vyjádřit. Zveřejníme také návrh Smlouvy o výpůjčce, abychom ji mohli průběžně „ladit“ do konečné podoby.

Věřím, že společně řešení najdeme a přispějeme tak ke zlepšení vzhledu naší obce v duchu starého známého: „Nečiň jinému to, co nechceš, aby jiní činili tobě“.

Lubomír Zahradník, starosta obce Prušánky

Informace Obecní policie 1/2021

Zpravodaj 1/2021: Sníh roztál, voda ve struze vynesla zimu i z naší obce – již druhou, co píšu sloupek za Obecní policii. Člověk by mohl říct, že za tu dobu se činnost ustálila a přesně víme, co a jak. Mnohokrát už bylo psáno o tom, co nás provází poslední rok. A týká se to i naší činnosti. Nejedno dříve na jihu Moravy běžné chování je dnes dle krizových opatření protiprávní. Ač mohou tato opatření mnohým připadat nepříjemná a obtěžující, tak protesty a urážky s gestikulací do kamery či nám na očích, doprovázené dalším protiprávním jednáními, k ničemu nevedou. My, jako Obecní policie, jsme povinni tato opatření vymáhat. A tak naši knihu hlášení a záznamů obohatilo „shlukování bez ochranných pomůcek“, „porušování nočního vycházení“, a již dříve třeba protitabákovým zákonem postihované kouření na autobusové zastávce či konzumace alkoholu na veřejnosti. V drtivé většině případů řešíme vše domluvou. Narazíme-li ale na jedince, který si nechce nechat říci, pak bohužel musí následovat postih. Dobrá zpráva je, že se jedná skutečně o minimum případů a většina lidí zákonná opatření dodržuje a chápe.

V dnešním sloupku bych se rád zmínil o velmi citlivém tématu. A tím jsou naše děti, těžce zkoušené současnou situací.

Někdy se může stát, že díky stresu, shonu a tlaku všedních dní zapomínám na to, že i my jsme byli děti. Nedokážeme se dostatečně vcítit a rozumět té malé, citlivé duši, která je v těchto časech nesmírně stresovaná a mnohem hůř než my dospělí snáší vytržení z normálního života, ze školního režimu. V každém z nás občas mohou „bouchnout saze“. Snažme se, abychom těchto výbuchů naše děti ušetřili. Hledejme cesty, jak jim pomoci aktivně vyplnit čas. Někdy, ve špatnou chvíli, stačí špatně zvolené slovo, dítě zareaguje zkratovitě, nepředvídaně a rázem je z toho noční tříhodinová vyhledávací akce policie, obecní policie, hasičů a obecního úřadu. Naštěstí s dobrým koncem a vše je v pořádku. My dospělí jsme tak zavalení povinnostmi, že si někdy tu vzácnou chvíli „nudy“ užíváme. Co ale ty naše děti, které jsou vlastně pořád jen doma? Chápu obavy o jejich bezpečí a snahu je mít co nejblíž domu. Ale poškozovat cizí majetek čmáráním po fasádě nově opravené kapličky, rozebrat sousedův plaňkový plot na stavbu bunkru, vnikat bez dovolení na cizí pozemky, to jistě není optimální „bojová hra“ a děti by měly vědět, že tohle je takzvaně „přes čáru“.  A jak by tomu šlo pomoci? Kudy z nudy? Třeba tím, že si sousedé navzájem vypomohou a vystřídají se v zabavení dětí. Vyrazit na procházku bychom možná nemuseli jen s tím naším jedním „špuntem“ a můžeme přibrat i toho sousedovic. A na oplátku zase zítra může soused vzít toho našeho se svými ratolestmi. Dítka se zabaví, rodič má chvilku klidu s vědomím, že má dítě pod dozorem a sousedské vztahy se utužují. Neberte prosím toto doporučení jako mentorování či poučování. Navíc od člověka, který zatím sám děti nemá. Je to prostě jen nápad, že by to možná i takto šlo a bylo by to prima.

Prosím buďme ohleduplní, vydržme to a nebuďme na sebe zlí!

Za OP Prušánky Adam Hellinger

Z naší knihovny 1/2021

Milí čtenáři i ostatní návštěvníci knihovny,

sedím u počítače a přemýšlím, o čem psát. Jaká je situace, všichni vidíme, co se týká knihoven můžeme být vděčni za to, že funguje aspoň výdejové okénko. Nemusíte si už ani volat dopředu, výpůjční doba v naší knihovně je taky stále stejná. Skalní čtenáři stále chodí, bohužel děti přestaly chodit úplně. Chci poprosit rodiče, až si tento příspěvek přečtete  – zeptejte se svých dětí, zda mají půjčené knihy a pošlete je s nimi do knihovny. Stále je totiž mezi nimi hodně knih z dob, kdy škola ještě fungovala normálně. V únoru proběhla ve školce beseda na téma masopust, již byla nachystaná beseda Velikonoce a filipojakubskou noc s pohádkou o čarodějnici Verče, ale bohužel, školky se zavřely. Zavřela se škola a tím pádem i družina, kde jsem s dětmi chtěla udělat sérii besed „Staré pověsti české.“ Můžeme jen doufat, že se situace zlepší natolik, aby se aspoň děti vrátily do škol a školek.

Pozitivní zpráva pro naše čtenáře ale je, že stále vozíme z hodonínské knihovny nové knihy, jak naše vlastní, tak výměnné fondy. Je tu např. nový Carter, Marsons, Flint, oba díly Šikmého kostela a mnoho dalších. Podívejte se na naše webové stránky na rubriku nové knihy v naší knihovně. Na stránkách taky zveřejňuji aktuální informace o dění v knihovně, proto není na škodu čas od času je sledovat. Pro školní mládež a maturanty je zaktualizovaná rubrika povinné četby.

Milena Hromková

Klub dětí a mládeže Prušánky 1/2021

Zpravodaj 1/2021: Milí čtenáři a čtenářky,

dovolte mi, abych vás i já jménem celého Klubu dětí a mládeže Prušánky v tomto novém roce 2021 pozdravila a pochlubila se našimi on-line výzvami. On-line výzvami pokračujeme od loňského roku, ale věřím, že se brzy opět uvidíme a „ Žlutý domeček“ na ulici Úzká opět ožije! 😊

Do nového roku jsme vstoupili s dobrým skutkem v podobě výběru pyžámek. Sbírka byla rozdělena do dětské fakultní nemocnice v Brně a Břeclavi. Všechna pyžámka, body, trička s krátkým a dlouhým rukávem, která byla přes naše ,,klubíčkové příjmové okýnko´´ vybrána, poputovala právě tam. Maminkám děkuji za velkou účast i svůj volný čas!

Začátkem ledna se nám blížil svátek Tří Králů, Kašpara, Melichara a Baltazara, který připadá na 6. ledna. Tímto svátkem končí Vánoce. Ježíškovi přinesli tři dary: zlato, kadidlo a myrhu. Zlato symbolizuje bohatství, kadidlo se využívalo k výrobě mastí, myrha je žlutá šťáva z keře, která se také přidávala do léčivých přípravků a je velmi vzácná. Jelikož po cestě Baltazar s Kašparem ztratili svou korunu, pomohli jsme jim společně s dětmi s výrobou koruny nové, aby mohli na své cestě dále pokračovat.

Tříkráloví koledníci přináší do domácností zvěstovat radostnou zprávu o narození Ježíška a popřát vše dobré a boží požehnání do nového roku. Na dveře domů píšou tříkráloví koledníci svěcenou křídou zkratku K+M+B+, což znamená Bůh požehnej tomuto domu. Za poslední křížek se napíše letopočet, aby Bůh žehnal po celý rok.

,,Leden má rád brusle, sáně,

zasněžené lesy, stráně.

V dalším týdnu jsme si k nám do Prušánek přivolali snížek pomocí sněžných obrázků. Předpověď počasí byla také velmi příznivá! 😊 Při tvorbě vatových kuliček si děti procvičily jemnou motoriku a věřím, že je moc bavilo i jejich navlékání. Posuďte sami, jak moc se nám nejenom sněžné obrázky ale i brusličky podařily! 😊

,,Masopustní veselice,

veselá je převelice.

Lidé vodí po vesnici

medvěda i medvědici.

Tancuj, tancuj, medvěde,

karneval se povede!

I k nám do klubíčku zavítal masopust. Vyrobili jsme si maškarní masky a začali se na masopust připravovat. Co vlastně masopust znamená? Masopustní slavnostní období začíná čas v období od Tří králů do Popeleční středy. V době masopustu se dříve konaly hostiny, ve městech tancovačky a na vesnici vepřové hody.

Masopust byl pro lidi svátkem hodování, během kterého se připravovali na následný půst.

Maškarní zábava, která probíhala zpravidla na Masopustní úterý, tedy úterý před Popeleční středou, bývá vyvrcholením masopustu.

Jelikož k masopustnímu období kromě „maškar“ a masopustního veselí patří také hodování a zabíjačky, tak jsme si v dalším týdnu takovou „on-line klubíčkovou hostinu“ vyrobili! 😊

,,Pojďte, děti, k nám do špízky,

zaděláme na koblížky!

Smíchejte mouku, vejce, sůl,

už je toho těsta půl!

Přidáme i kvasnice,

ať je koblížků co nejvíce!

K fašankové hostině jsme nezapomněli také na koblihy a tzv. Boží milosti při další ,,klubíčkové výzvě´´. Ale že se nám panečku povedly! Radost pohledět! Na Novinkách se boží milosti na talíři dlouho neohřáli, popravdě se vůbec nedivím!

Spolu s dětmi jsme objevili krásy tradičního masopustu. Ač netradičně, ale i přesto jsme si on-line tento lidový svátek oprášili.

Děkuji děvčatům z OÚ Prušánky, které mi umožnili nahlédnout pod pokličku s přípravou tradičního pokrmu, který k tomuto veselí patří.

A už je tady březen! Krásný sváteční den MDŽ přejeme vám, milé maminky, babičky a tetičky i my děti z klubíčku! 😊 8. březen, svátek žen, MDŽ. Pomocí našich ručiček, které jsme si natřeli barvičkami, jsme vyráběli tato krásná přáníčka, která určitě udělala velkou radost našim maminkám, babičkám a tetičkám.

PEČOU CELÉ PRUŠÁNKY

I my jsme si po vzoru úspěšné pekařské soutěže, která probíhala v loňském roce na české televizi, upekli samé dobroty! Pekly se v domácnostech u nás v Prušánkách více bábovky, rolády, řezy, či koláče sladké nebo slané? Kdo dal přednost kvásku a domácímu pečivu? 😊 Prozradím, že se z obecního úřadu v čele s naším panem starostou a místostarostou zapojili i další zaměstnanci OÚ a jejich fota křupavého chleba, nadýchaných pletýnek, skvostné bábovky nebo jablečno-skořicového koláče můžete shlédnout na našich klubíčkových FB stránkách. Voňavá „klubíčková pekařská výzva“ měla velký úspěch! Bylo velmi těžké vybrat, která fota krásně vypadajících a určitě tak i chutnajících koláčů nebo řezů zde zveřejním. Myslím, že jsme se se svými pekařskými výrobky vzájemně inspirovali a já za sebe určitě o pár receptů poprosím.

Jaro už se blíží! Aneb… Když zaťuká sluníčko! 😊 Tento rok nám astronomicky jaro začalo už 20. března o půl jedenácté dopoledne. Sluníčko na nás začalo vykukovat čím dál víc i v „našem klubíčku“. V oknech se pyšníme naši novou zahrádkou, a aby byla zahrádka plná krásných rozkvetlých kytiček, vyrobili jsme je v další „klubíčkové výzvě“. Kytičky všech barev děti vkládali do květinkové krabice, která byla připravena před knihovnou na obecním úřadě.

Věřím, že další dny budou pro nás všechny víc a víc rozkvetlé, aspoň tak, jako naše kytičky v oknech Klubu dětí a mládeže Prušánky.

za klubík Lubka Čulenová

Distanční výuka, díl 4. (???)

Zpravodaj 1/2021:

Ještě na začátku kalendářního roku měla naše škola alespoň nějaké obyvatele v podobě prvňáků a druháků, kteří ji dodávali život. Od února už to je ale zase jinak. Ze školy je opět sirotek, ponořený do ticha a samoty, vyhlížející světlo na konci tunelu (i když tohle spojení už většina z nás zrovna nemusí).

Alespoň že je občas sranda:

“Pane učiteli, mě to vyhodilo.”

“Pane učiteli, já jsem byla vynést koš, co zrovna děláme?”

“Mně se to nechce nečíst.”

“Slyšíme se?”

“Vidíme se?”

“Tome, já tě neslyším.”

“Pane učiteli, já si tu kameru nezapnu, abyste neviděl, jak blbě vypadám, když něco nebudu vědět.”

“Mně se to dneska strašně seká.”

“Paní učitelko, mně ale nic nepřišlo.”

“Pane učiteli, já mám dnes strašné vlasy, tak si kameru radši nezapnu.”

“Dopsala mi průpiska, co mám dělat?”

“Pane učiteli, máte vyplý mikrofon.”

Na vlnách těchto a mnohých dalších kouzelných vět, naplňující náš virtuální svět Google Meetu, Zoomu, Kahootu, Breakoutu a dalších technologických výdobytků, plujeme dál distanční výukou. Ukrytí za kormidly svých laptopů, toplapů, „notebůkú“ a jiných zařízení, razíme dál vstříc nové dimenzi vzdělání. Ledacos jsme se za ten poslední rok naučili, něco jsme pokazili a něco se snad i povedlo.

Co se samotného školního života týče, snažíme se využívat možnosti, které máme. Tak, aby zkrátka všichni věděli, že tu naše škola prostě pořád někde je.

Zkoušíme různé sportovní výzvy – skáčeme, chodíme, děláme stoje na hlavě, posíláme fotky na školní web, vybízíme děti k výtvarnému tvořením, focení, dáváme prostor mladým spisovatelům a pisálkům v literární soutěži a třídních časopisech, jako je třeba Prušánecký plesk našich páťáků, vedeme virtuální školní družinu, točíme videa, hrajeme divadlo, děláme pokusy a naše školní jídelna stále vaří své vybrané speciality. Také jsme se zapojili do ponožkové výzvy určené k podpoře dětí s Downovým syndromem. Rád bych všem dětem chtěl moc poděkovat za to, že mají chuť se do toho všeho zapojit, je vidět, že vám na škole záleží. Nepřetrhat to spojení mezi vámi (dětmi) a školou je podle mě v tuto chvíli to nejdůležitější a rozhodně to nezachrání jen pravidelná online výuka. Pokud vy ostatní občas mrknete na náš web či Facebook, sami můžete posoudit, jak se to daří.

Škola potřebuje své i co se týče materiálna, a tak opatrně plánujeme práce na léto – třeba instalaci rekuperačních jednotek do tříd, výměnu dveří, postupnou výmalbu školy (už jsme zvládli školní jídelnu), ve školce proběhla instalace předokenních žaluzií, aby bylo dětem v horkých dnech příjemněji, a další zlepšováky budou určitě následovat. Škola má i novou posilu v podobě pana učitele Michala Stodůlky, který k nám nastoupil začátkem března. Učit bude převážně na prvním stupni.

Je jasné, že tento školní rok už mnoho závratného zřejmě nepřinese (pokud tedy pomineme samotný návrat dětí do školy v dubnovém termínu) a tak s opatrným optimismem a nadějí vyhlížíme ten další.

Přeji všem mnoho optimismu a zdraví a také energii s přicházejícím jarem.

Z literární tvorby našich dětí

KARANTÉNA

Když je člověk v karanténě

Covid sedí na anténě

ze střechy pak spadne dolů

a potom se vloupe domů.

 

Nemůžem si venku hrát

nemusíme se moc bát

že umřeme v nemocnici

doma nebo na silnici.

 

Nemůžem jít vůbec ven

nudíme se celý den

nemůžem si spolu hrát

Covid není kamarád.

Helenka Poláchová 4. A

Z naší školičky 1/2021

Zpravodaj 1/2021: „Je nám smutno po školce, stýská se nám“, volají děti. Po dlouhém roce se opět dveře mateřských škol zavřely a my zahájili distanční výuku stejně jako učitelé ve škole. A tak nejen předškolním dětem, pro které je vzdělávání distančním způsobem povinné, ale i mladším dětem každý týden připravujeme složky aktivit, aby se děti mohly zabavit i doma. Kromě toho na webové stránky pravidelně přispíváme různými náměty. Děti tak mohou hledat posly jara, zapojit se do nejrůznějších hádanek, hudebního kvízu nebo do výtvarné soutěže. Na plotě školky tak vznikla „Galerie na plotě“ a až půjdete kolem, neváhejte se zastavit a prohlédnout si současné dětské umění. A protože březen je měsícem knihy, pravidelně s učitelkami předčítáme dětem z knihy „Pohádkový dědeček“ i na dálku. A navíc pohádkové knihy nejen čteme, ale také hrajeme. Vznikl „Divadelní spolek MŠ Prušánky“ J, který dětem hraje pomocí loutkového divadla klasické, ale i moderní pohádky. Na cyklostezce pak vznikl jarní kvíz a děti můžou hledat kamínky ze školky „MŠ © 2021“. Máme všichni velkou radost, že se aktivity dětem líbí. Je to pro nás ta největší odměna. Děkujeme rodičům za spolupráci a zpětnou vazbu, za vaše pozdravy a fotografie, které posíláte. Vážíme si toho. V dubnu děti čeká zápis do první třídy, který pravděpodobně stejně jako zápis do školky proběhne bohužel bez přítomnosti rodičů a dětí. Novinkou je, že se v příštím školním roce v případě zájmu ze strany rodičů otevře přípravná třída, která je primárně určena dětem s odkladem školní docházky. Před uzavření školek jsme s rodiči především předškoláků ještě stihli uskutečnit individuální konzultace. V únoru jsme oslavili masopust jak se se sluší a patří, nechyběl ani karneval s bohatou hostinou.
Na závěr bych moc chtěla poděkovat našim sponzorům za finanční dary.

Hodně pozitivních slunečných dnů přeje kolektiv MŠ.

Lucie Drejčková

Peklo se i ve školce

Nachystali jsme si masky

Naše galerie na plotě

HTVŠ 1/2021

Když jsem se díval na svůj poslední článek, který jsem psal do Prušánského zpravodaje, abych náhodou nezačal stejně jako posledně, vzpomněl jsem si na optimismus, který nás provázel v období končících letních prázdnin. Všichni se těšili, že se opět vrátí k tomu, co je baví, co mají rádi a co je dělá šťastnými. Po dlouhé době se dokonce i děti těšily do školy, až se uvidí znovu se svými spolužáky a nebudou na tu všechnu školní “tíhu” sami. My v hudebních školách jsme se nemohli dočkat, až uslyšíme nástroje našich žáků konečně hrát a ne šustit přes mikrofon.

Toto období, jak si všichni dobře pamatujeme, netrvalo dlouho a velmi záhy jsme byli nuceni vrátit se k distanční výuce, jako tomu bylo v druhé polovině loňského školního roku. Přes několik krátkých období uvolnění “situace”, kdy jsme se s žáky mohli vidět osobně na hodinách, pracujeme jako všechny školy tzv. na dálku. U hudby a celkově umění je sociální vnímání a kontakt velmi důležitý, a není proto lehké vynahradit žákům prezenční výuku, i když jsem přesvědčen, že všichni naši učitelé dělají vše co je v jejich silách, aby tomu tak bylo.

Každý, kdo se někdy zkoušel něco naučit a tím myslím skutečně naučit, jako se dá naučit jen opravdová dovednost nebo um, ví, kolik tato činnost zabere času, námahy a jak důležitá je soustavná a pravidelná práce. Přimět se k takové oběti poté, co přijdete ze školy s vědomím, že si tím přiděláváte další námahu, není nic snadného. Všichni naši žáci, pedagogové a bezpochyby i jejich rodiče mi dají za pravdu, že jsou období, kdy si říkají, proč vůbec něco takového dělají a jestli by nebylo snazší dělat něco jiného, nebo třeba nedělat vůbec nic. K tomu, abychom tato období byli schopni překonat a pracovali usilovně dál, potřebujeme něco, čemu se říká motivace. Takových motivací může být nepřeberné množství, velkých, za kterými člověk jde celý život, i těch drobných, neméně důležitých, které nám pomáhají překonat každodenní rozptýlení odvádějící nás od toho, abychom se soustředili na cvičení a zdokonalování se v naší činnosti. Motivace může být někdy i velmi nenápadná a prostá, jako to, že se setkáváme se svými kamarády, maminka si vždy zpívá, když doma cvičíme a taky to, že nám všichni zatleskají, když dohrajeme na vystoupení.

Mnoho motivací nám dnešní doba vzala a tím těžší také je přimět se k jakékoliv další činnosti. O to je naopak snazší najít si výmluvu nebo omluvu toho, proč radši nedělat nic. Neměli bychom ale zapomínat, proč to všechno děláme. Že to je to, co máme rádi, co nás propojuje s přáteli, co nás dělá šťastnými. Uvědomění toho, že u tolika mladých lidí v Prušánkách tyto atributy štěstí splňuje právě umění, mi vrací optimismus z letního období a věřím, že pokud nám dělá něco radost, budeme schopni najít si každý tu svou vlastní motivaci, abychom mohli pokračovat v tom, co máme rádi.

Vít Němeček, hlavní koordinátor HTVŠ Prušánky

Skaut v době koronavirové aneb Připrav se na tábor

Zpravodaj 1/2021: Skautská činnost je stále pozastavená a zpřísňování opatření nám napovídá, že ještě asi dlouhou dobu pozastavená zůstane. Podle nás se dá ale ve všem špatném najít vždy něco dobrého. A pro nás je to bezesporu množství času, který nám tato situace poskytla. Ten se teď snažíme ve skautské části života věnovat přípravě letního tábora. Jsme nejspíš optimisté, ale opravdu věříme v to, že o prázdninách nebude chtít děti nikdo zavírat doma a že uzavřená skupina uprostřed přírody bude jedno z nejbezpečnějších prostředí.

Loni jsme si poprvé vyzkoušeli příměstskou podobu tábora. Ohlasy rodičů a dětí byly velice pozitivní (vím, že se s tím slovem musí v dnešní době velice opatrně) a spokojeni jsme byli i my vedoucí. Vlastně jsme měli z nové akce takovou radost, že jsme se rozhodli vyzkoušet další zcela novou věc pro náš oddíl – stanový podsadový tábor pro kluky a holky dohromady. V minulosti totiž byly tábory vždy oddělené – kluci měli každý rok svůj tábor a holky měly nějakou vlastní akci, pokud bylo dost vedoucích nebo zájemkyň. Myšlenkou jsme jednohlasně všechni nadchli, ale bylo potřeba zjistit, jestli budou stejně nadšeni také rodiče a jejich děti. Proto jsme konce ledna rozeslali rodičům předběžné přihlášky. Během pár dnů bylo rozhodnuto – stanový podsadový tábor pro kluky a holky se uskuteční od 7. do 17. července u Jevišovic na Znojemsku.

Přípravě tábora jsme tedy začali věnovat více času, protože těch pár měsíců uteče jak voda. Dětem ale čas do prázdnin může utíkat pomaleji a jak to udělat, aby jejich nadšení z tábora neopadlo? Řešení se nabídlo samo – pracovní listy „Skautské koronavirové novin(k)y“ dostaly nový kabát a vznikla edice pracovní listů „Připrav se na tábor“. Listy dostávají děti každý týden a jejich cílem je trénink nebo rozvoj dovedností, které dětem ulehčí nejen táborový život. Skautským heslem „Buď připraven“ se totiž mohou řídit skauti, táborníci, ale také děti doma nebo dobrodruzi venku v přírodě. Proto jsou listy určeny všem dětem z oddílu bez ohledu na to, jestli na tábor pojedou či nikoli. Jako příklad úkolu z pracovních listů mohu uvést například krájení chleba, chystání pomazánky, štípání dříví nebo správné uvázání provazu kolem stromu.

Neklesejte na mysli, využívejte čas smysluplně a těšte se s námi na prázdniny!

za skauty Martin Hlaváček