Nástroje pro usnadnění přístupu

Skip to main content

Z naší školičky 1/2021

Zpravodaj 1/2021: „Je nám smutno po školce, stýská se nám“, volají děti. Po dlouhém roce se opět dveře mateřských škol zavřely a my zahájili distanční výuku stejně jako učitelé ve škole. A tak nejen předškolním dětem, pro které je vzdělávání distančním způsobem povinné, ale i mladším dětem každý týden připravujeme složky aktivit, aby se děti mohly zabavit i doma. Kromě toho na webové stránky pravidelně přispíváme různými náměty. Děti tak mohou hledat posly jara, zapojit se do nejrůznějších hádanek, hudebního kvízu nebo do výtvarné soutěže. Na plotě školky tak vznikla „Galerie na plotě“ a až půjdete kolem, neváhejte se zastavit a prohlédnout si současné dětské umění. A protože březen je měsícem knihy, pravidelně s učitelkami předčítáme dětem z knihy „Pohádkový dědeček“ i na dálku. A navíc pohádkové knihy nejen čteme, ale také hrajeme. Vznikl „Divadelní spolek MŠ Prušánky“ J, který dětem hraje pomocí loutkového divadla klasické, ale i moderní pohádky. Na cyklostezce pak vznikl jarní kvíz a děti můžou hledat kamínky ze školky „MŠ © 2021“. Máme všichni velkou radost, že se aktivity dětem líbí. Je to pro nás ta největší odměna. Děkujeme rodičům za spolupráci a zpětnou vazbu, za vaše pozdravy a fotografie, které posíláte. Vážíme si toho. V dubnu děti čeká zápis do první třídy, který pravděpodobně stejně jako zápis do školky proběhne bohužel bez přítomnosti rodičů a dětí. Novinkou je, že se v příštím školním roce v případě zájmu ze strany rodičů otevře přípravná třída, která je primárně určena dětem s odkladem školní docházky. Před uzavření školek jsme s rodiči především předškoláků ještě stihli uskutečnit individuální konzultace. V únoru jsme oslavili masopust jak se se sluší a patří, nechyběl ani karneval s bohatou hostinou.
Na závěr bych moc chtěla poděkovat našim sponzorům za finanční dary.

Hodně pozitivních slunečných dnů přeje kolektiv MŠ.

Lucie Drejčková

Peklo se i ve školce

Nachystali jsme si masky

Naše galerie na plotě

HTVŠ 1/2021

Když jsem se díval na svůj poslední článek, který jsem psal do Prušánského zpravodaje, abych náhodou nezačal stejně jako posledně, vzpomněl jsem si na optimismus, který nás provázel v období končících letních prázdnin. Všichni se těšili, že se opět vrátí k tomu, co je baví, co mají rádi a co je dělá šťastnými. Po dlouhé době se dokonce i děti těšily do školy, až se uvidí znovu se svými spolužáky a nebudou na tu všechnu školní “tíhu” sami. My v hudebních školách jsme se nemohli dočkat, až uslyšíme nástroje našich žáků konečně hrát a ne šustit přes mikrofon.

Toto období, jak si všichni dobře pamatujeme, netrvalo dlouho a velmi záhy jsme byli nuceni vrátit se k distanční výuce, jako tomu bylo v druhé polovině loňského školního roku. Přes několik krátkých období uvolnění “situace”, kdy jsme se s žáky mohli vidět osobně na hodinách, pracujeme jako všechny školy tzv. na dálku. U hudby a celkově umění je sociální vnímání a kontakt velmi důležitý, a není proto lehké vynahradit žákům prezenční výuku, i když jsem přesvědčen, že všichni naši učitelé dělají vše co je v jejich silách, aby tomu tak bylo.

Každý, kdo se někdy zkoušel něco naučit a tím myslím skutečně naučit, jako se dá naučit jen opravdová dovednost nebo um, ví, kolik tato činnost zabere času, námahy a jak důležitá je soustavná a pravidelná práce. Přimět se k takové oběti poté, co přijdete ze školy s vědomím, že si tím přiděláváte další námahu, není nic snadného. Všichni naši žáci, pedagogové a bezpochyby i jejich rodiče mi dají za pravdu, že jsou období, kdy si říkají, proč vůbec něco takového dělají a jestli by nebylo snazší dělat něco jiného, nebo třeba nedělat vůbec nic. K tomu, abychom tato období byli schopni překonat a pracovali usilovně dál, potřebujeme něco, čemu se říká motivace. Takových motivací může být nepřeberné množství, velkých, za kterými člověk jde celý život, i těch drobných, neméně důležitých, které nám pomáhají překonat každodenní rozptýlení odvádějící nás od toho, abychom se soustředili na cvičení a zdokonalování se v naší činnosti. Motivace může být někdy i velmi nenápadná a prostá, jako to, že se setkáváme se svými kamarády, maminka si vždy zpívá, když doma cvičíme a taky to, že nám všichni zatleskají, když dohrajeme na vystoupení.

Mnoho motivací nám dnešní doba vzala a tím těžší také je přimět se k jakékoliv další činnosti. O to je naopak snazší najít si výmluvu nebo omluvu toho, proč radši nedělat nic. Neměli bychom ale zapomínat, proč to všechno děláme. Že to je to, co máme rádi, co nás propojuje s přáteli, co nás dělá šťastnými. Uvědomění toho, že u tolika mladých lidí v Prušánkách tyto atributy štěstí splňuje právě umění, mi vrací optimismus z letního období a věřím, že pokud nám dělá něco radost, budeme schopni najít si každý tu svou vlastní motivaci, abychom mohli pokračovat v tom, co máme rádi.

Vít Němeček, hlavní koordinátor HTVŠ Prušánky

Skaut v době koronavirové aneb Připrav se na tábor

Zpravodaj 1/2021: Skautská činnost je stále pozastavená a zpřísňování opatření nám napovídá, že ještě asi dlouhou dobu pozastavená zůstane. Podle nás se dá ale ve všem špatném najít vždy něco dobrého. A pro nás je to bezesporu množství času, který nám tato situace poskytla. Ten se teď snažíme ve skautské části života věnovat přípravě letního tábora. Jsme nejspíš optimisté, ale opravdu věříme v to, že o prázdninách nebude chtít děti nikdo zavírat doma a že uzavřená skupina uprostřed přírody bude jedno z nejbezpečnějších prostředí.

Loni jsme si poprvé vyzkoušeli příměstskou podobu tábora. Ohlasy rodičů a dětí byly velice pozitivní (vím, že se s tím slovem musí v dnešní době velice opatrně) a spokojeni jsme byli i my vedoucí. Vlastně jsme měli z nové akce takovou radost, že jsme se rozhodli vyzkoušet další zcela novou věc pro náš oddíl – stanový podsadový tábor pro kluky a holky dohromady. V minulosti totiž byly tábory vždy oddělené – kluci měli každý rok svůj tábor a holky měly nějakou vlastní akci, pokud bylo dost vedoucích nebo zájemkyň. Myšlenkou jsme jednohlasně všechni nadchli, ale bylo potřeba zjistit, jestli budou stejně nadšeni také rodiče a jejich děti. Proto jsme konce ledna rozeslali rodičům předběžné přihlášky. Během pár dnů bylo rozhodnuto – stanový podsadový tábor pro kluky a holky se uskuteční od 7. do 17. července u Jevišovic na Znojemsku.

Přípravě tábora jsme tedy začali věnovat více času, protože těch pár měsíců uteče jak voda. Dětem ale čas do prázdnin může utíkat pomaleji a jak to udělat, aby jejich nadšení z tábora neopadlo? Řešení se nabídlo samo – pracovní listy „Skautské koronavirové novin(k)y“ dostaly nový kabát a vznikla edice pracovní listů „Připrav se na tábor“. Listy dostávají děti každý týden a jejich cílem je trénink nebo rozvoj dovedností, které dětem ulehčí nejen táborový život. Skautským heslem „Buď připraven“ se totiž mohou řídit skauti, táborníci, ale také děti doma nebo dobrodruzi venku v přírodě. Proto jsou listy určeny všem dětem z oddílu bez ohledu na to, jestli na tábor pojedou či nikoli. Jako příklad úkolu z pracovních listů mohu uvést například krájení chleba, chystání pomazánky, štípání dříví nebo správné uvázání provazu kolem stromu.

Neklesejte na mysli, využívejte čas smysluplně a těšte se s námi na prázdniny!

za skauty Martin Hlaváček

Chasa Prušánky 1/2021

Zpravodaj 1/2021: Činnost našeho spolku byla posledního půl roku utlumena vlivem pandemické situace. Na 21. krojovaný ples si tak musíme počkat do příštího roku. Letos se také opět musíme obejít bez velikonočních akcí, kterými v našem případě bývají velikonoční zábava a společná obchůzka po krojovaných děvčatech. Byli zvoleni alespoň stárci a stárky pro letošní rok. Můžeme jen doufat, že se situace uklidní a budeme se moci již brzy opět potkávat, a to nejen na hodech J

 

Stárky a stárci pro rok 2021 jsou:

Hana Lacová

Natálie Mrlíková

 

Radim Tesařík

Štěpán Malhocký

Michal Turek

za chasu Zdeněk Forman

Co naši senioři

Zpravodaj 1/2021: Je to právě rok, co nás ta nepříjemná pandemie drží. Fakt je, že virus nás postavil před překážky a omezení. V současnosti je pro nás příroda a naše humna, zahrádky a vinohrady ostrovem jistoty, kde se můžeme realizovat. I když se snažíme nařízení co nejlépe dodržovat, jsme doma, co naplat, je nám smutno. Chybí nám společnost a vzájemná komunikace. Taky se necháme očkovat, jednak myslíme na své zdraví a tím taky pandemii trochu zamezíme.

Budu pokračovat ve vzpomínkách na naše jednodenní výlety, na které se vždycky moc těšíme., protože kromě toho, že jsme všichni spolu, poznáváme krásná místa naší země.

V roce 2008 jsme jeli na výlet do Rožnova pod Radhošťem, kde jsme si prohlédli Valašské muzeum v přírodě a město. Odpoledne jsme vyjeli na Pustevny a ti zdatnější z nás si vyšli až k Radegastu.
Další výlet byl do Vídně, kde jsme navštívili katedrálu svatého Štěpána, letohrádek Belveder a také zámek Schönbrunn. Výlet jsme zakončili večeří v restauraci Včelařský dům v Lednici. Celý výlet byl skvělý!
Jadernou elektrárnu v Dukovanech jsme navštívili v roce 2010. Při prohlídce provozu jsme byli velmi překvapení, protože jsme o chodu elektrárny měli úplně jiné představy. V Moravském Krumlově jsme zhlédli instalaci Slovanské epopeje Alfonse Muchy, ze které jsme byli všichni zcela uchváceni. Odpoledne jsme ještě navštívili Muzeum Vladimíra Menšíka v Ivančicích. Výlet jsme zakončili večeří v Dolních Věstonicích.
Na podzim téhož roku jsme navštívili Floru Olomouc.
V roce 2011 jsme jeli na Znojemsko. Naše první zastávka byla v Šatově v Malovaném sklepě, který vyzdobil jednoruký lidový umělec různými výjevy trpaslíků, krajinek, mořských panen a jiných. Ve Znojmě jsme navštívili znojemské podzemí a historické náměstí. Odpoledne jsme jeli do Hlubokých Mašůvek, kde se nachází poutní kostel Navštívení Panny Marie, za kostelem pak poutní místo s napodobeninou Lurdské jeskyně. Pozdní oběd jsme si dali v místní hospůdce a spokojeni jsme jeli domů.
Mikulov a Valtice jsme navštívili v roce 2012, prohlédli jsme si mikulovský zámek, založený králem Přemyslem Otakarem I., přilehlý zámecký park i sklepení s obřím sudem a také přírodní rezervaci Turold. Odpoledne jsme se zastavili ve valtickém zámku a zámeckém parku.
Ještě v tom roce jsme jeli na hrad Buchlov, který patří k nejlépe udržovaným hradům na Moravě a je známý pověstí o stromu neviny – lípě, která tu roste kořeny vzhůru už přes 400 let. Navštívili jsme také letní sídlo tamních pánů – zámek Buchlovice. Je také krásný, skvěle udržovaný s rozlehlým parkem s terasami, bazény a také skleníkem, ve kterém se pěstují fuchsie. Byl to krásný den!
V roce 2013 jsme jeli do Kroměříže, kde nás průvodkyně provedla arcibiskupským palácem, obrovskou knihovnou a také známou Květnou zahradou. Na zpáteční cestě jsme se stavili na Velehradě. Povečeřeli jsme v zámeckých sklepích ve Strážnici.
Tentýž rok jsme se ještě stihli okoupat v termálních lázních v Györu v Maďarsku.
V roce 2014 jsme jeli na Macochu, projeli jsme Punkevní jeskyně na lodičkách, pak jsme se přesunuli do Kunštátu podívat se na blanické rytíře z pískovce. Odpoledne jsme si stihli prohlédnout zámek Lysice, který se jako jediný zámek v ČR může pyšnit zahradní kolonádou s pergolou. Na zpáteční cestě jsme se stavili v Boskovicích ve westernovém parku, kde si všichni, co se chtějí bavit, užijí spoustu zábavy.
V roce 2015 jsme nevýletovali, ale na jaře jsme se jeli koupat do Györu a na podzim do termálů v Dunajské Stredě.
Máme naše výlety rádi, těšíme se na ně, vždycky se vracíme plni zážitků a teď v této době máme aspoň na co vzpomínat. Už teď se těšíme na další společné chvíle při poznávání krásných koutů naší vlasti, ale i na všechny ostatní aktivity, které jako senioři přímo organizujeme nebo na nich spolupracujeme.

za seniory Květa Kopečková, foto Věra Dřevěná


Rožnov pod Radhoštěm 2008


Dukovany 2010

Hluboké Mašůvky 2011

Buchlovice 2012


Macocha 2014

Nahlédnutí do historie Spolku Nechorští vinaři

Zpravodaj 1/2021: Po roce pandemie Covid-19 se obtížně hledá téma, o kterém psát do Zpravodaje obce. Světlo zatím na konci tunelu nevidíme, tak snad je nejlépe začít krátkým ohlédnutím do minulosti.

Když se skupinka nechorských vinařů v roce 2010 rozhodla uspořádat akci otevřených sklepů pod názvem K Nechorám do sklepa, setkala se s velkou nedůvěrou.  Nikdo tehdy netušil, jestli se vložené vlastní nemalé peníze organizátorům vrátí. O tom, do jakých rozměrů se postupně rozroste a jak úspěšnou se akce stane, se nikomu tehdy ani nezdálo.

Akce se pak každoročně konala pod záštitou Základní organizace ČZS Prušánky, postupně ale mezi vinaři převážil názor, že by si měli založit vlastní spolek a neomezovat se na pořádání této jediné akce. V prosinci 2014 si vinaři, kteří stáli u zrodu otevřených sklepů, na ustavující schůzi schválili stanovy a jako statutární orgán zvolili tříčlenný výbor. V lednu 2015 nabylo právní moci rozhodnutí Krajského soudu v Brně o zápisu do spolkového rejstříku a otevřené sklepy jsou pořádány v Nechorách pod hlavičkou tohoto spolku.

Tradiční akce K Nechorám do sklepa byla každoročně pořádána poslední sobotu kolem svátku sv. Jana. Hned v prvním roce po svém založení zařadil spolek do kalendáře i podzimní akci pod názvem K Nechorám do sklepa za mladým vínem. Ta se koná poslední listopadovou sobotu před 1. adventní nedělí. A jak se vyvíjela návštěvnost akce, zachycuje následující tabulka:

akce osoby akce osoby
červen 2015 703 listopad 2015 351
červen 2016 901 listopad 2016 602
červen 2017 942 listopad 2017 644
červen 2018 1057 listopad 2018 867
červen 2019 1225 listopad 2019 1083
červen 2020 0 listopad 2020 0

Smutný pohled na počet osob v roce 2020 dokládá, že nám epidemiologická situace znemožnila uspořádání obou plánovaných akcí. I přesto, že světýlko v tunelu zatím nebliká, stále doufáme, že snad se nám v letošním roce podaří obě, nebo alespoň jednu akci otevřených sklepů, uspořádat.

V roce 2019 jsme do kalendáře nechorských akcí zařadili novinku pod názvem S vinařem u Nechor. Od konce června do začátku září byly po dobu deseti týdnů otevřeny pro veřejnost každý den nejméně dva sklepy členů spolku. Zde mohli turisté okoštovat víno a pohovořit s vinařem. Akci se nám podařilo uspořádat i v roce 2020, protože na léto se uvolnila přísná epidemiologická opatření. Návštěvníků bylo v průběhu léta v Nechorách hodně a byli nadmíru spokojení.

Jako náhradu za neuskutečněné otevřené sklepy v červnu jsme se pokusili uspořádat 7. srpna Večerní předhodové sklepy v Nechorách. Termín akce nebyl úplně dobře zvolený a propagaci jsme zahájili pozdě, takže se večer v Nechorách pohybovalo jen 156 platících návštěvníků.

Na závěr srdečně zveme všechny příznivce vína do našich sklepů v roce 2021. Otevřené sklepy jsou v plánu 26. června a 27. listopadu. O prázdninách opět všechny rádi uvítáme po dobu deseti týdnů na setkání S vinařem u Nechor. O případných dalších akcích budeme informovat průběžně na našem webu a FB .

Snad bude alespoň druhá polovina roku 2021 pro vinaře a hlavně přátele vína příznivější a v Nechorách se budeme moci ve zdraví setkat.

Michaela Hradilová

Spolek Nechorští vinaři

 

foto archiv Nechorských vinařů

…a trochu poezie

 

Divné století aneb náš život ve 2. pádě

… bez Koho čeho

Díky, že tu jsem s Tvou tichou podporou,

to bláznivý čas trhl oponou,

do země déšť se vpil

a luňáček pil a nedopil.

 

Po vinici chodil brázdou a občas vedle šláp,

štěstí si nosil na patách,

pod stromem posbíral hrušky, uklonil se jabloni,

úvozem vydal se do mlh do polí.

 

Tak táhnem štěstí na patách a šlapem mimo chodníčky

a každý z nás byl veliký a každý z nás byl maličký,

jen ještě písknout na píšťalku z vrboví

než odeberem se cestou do mlh do polí…

Z Nechorských bylin Pigi

SK Podlužan Prušánky oddíl kuželek 1/2021

Zpravodaj 1/2021: I když se od října 2020 nemohlo sportovat, což nám sportovcům opravdu moc chybí, tak se aspoň mohlo stavět. Výstavba naší nové kuželny je u konce. Chci za kuželkářský oddíl moc poděkovat všem, kteří se o výstavbu tohoto nádherného sportovního stánku zasloužili. Opravdu velké poděkování patří celému vedení obce, starostovi, místostarostovi, radě a všem zastupitelům, kteří pro tenhle velký projekt hlasovali. Díky patří i stavební společnosti Plus a všem dalším dodavatelům, kteří se na výstavbě podíleli, slovenské firmě ZAKO, která nám dodala a namontovala nejnovější dráhy a stavěče světové úrovně, Jendovi Váňovi, předsedovi celé SK, který okolo projektu kuželny – jak se říká – běhal a pracoval od začátku až do konce,

Oficiální předání stavby je plánováno na 30. dubna 2021. Je to téměř zázrak, že se nám podařilo v téhle divné době takovou náročnou stavbu zrealizovat a postavit.  A jak nám to vládní opatření dovolí, tak se na našem novém sportovišti co nejdříve všichni potkáme.

Na stránkách www.kuzelkyprusanky.cz je kompletní fotodokumentace z celé výstavby kuželny.

Za oddíl kuželek Zdeněk Zálešák

Poselství Velikonoc

Zpravodaj 1/2021: Prožíváme těžké období. Dne 22. března uplynul rok od úmrtí první oběti nemoci COVID-19 u nás. V současnosti je jich už kolem 25.000. I v naší obci bylo v posledních měsících více pohřbů než dříve. Stále se dozvídáme o dalších nemocných i zemřelých. Cílem lidského života ale není hřbitov ani krematorium – to je radostné poselství Velikonoc.

Nejsme stvořeni pro smrt, ale k životu! Smrt zcela odporuje naší nejhlubší touze – touze po životě. Náš odpor vůči smrti je oprávněný. Vždyť kdo by chtěl beze stopy zmizet z tohoto života. Přesto jsme ze dne na den starší a jdeme smrti vstříc. Nevíme, kdy a kde k ní dojde, ale jedno je jisté: každý jednou musí zemřít. Všechno tady budeme muset opustit…

V Bibli najdeme zajímavé přirovnání – konec dne tu stojí rovnocenně s koncem života. Večer je před námi spánek, podobný smrti. Jsme někdy až k smrti unavení, jak říkáme, a čím jsme starší, tím je to horší. Ale díky Bohu, je před námi nové ráno. Winston Churchil, zdá se, tuto pravdu chápal. Chtěl, aby na jeho pohřbu zazněla večerka. Ale ihned po ukončení obřadu, aby vojenská kapela zahrála také budíček.

Tváří v tvář smrti hledáme pevnou oporu, ke které bychom se mohli připoutat. Do této situace zaznívá hlas Ježíše z Nazareta, který nás ujišťuje: „Já jsem vzkříšení a život!“ Smrt, stejně jako všechno zlo v tomto světě, se kterým se setkáváme, je následkem odvrácení člověka od Boha – Dárce dobra a života. Bůh nás však nezavrhl. Připravil cestu zpět. Sestoupil na naši Zem v Ježíši Kristu. Svou smrtí nás Kristus osvobozuje od hříchu a smrti. Svým vzkříšením nám otevírá přístup do nového života. Ježíšovo zmrtvýchvstání je ústřední pravdou křesťanské víry. Cesta k trvalému šťastnému životu vede skrze Ježíše Krista. On vstal z mrtvých jako první a říká nám: „Ať se vaše srdce nechvěje úzkostí! Věřte ve mne! Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby zemřel, bude žít navěky. Já jsem cesta, pravda a život!“ Šťastný, kdo mu věří a prožívá život ve spojení s ním – Životem.

To jsou Velikonoce. Je to největší událost v dějinách lidstva. Velikonoce znamenají vítězství života nad smrtí. Proto i pohřební obřady v kostele jsou neseny touto nadějí na vzkříšení.

Opravdovou velikonoční radost přeje

Vít Hába, farář

Barvy v liturgii

Zpravodaj 1/2021: Upřímně řečeno nevěděla jsem o čem psát, ale vzpomněla jsem si, jak mně kolegyně v práci vyprávěla, že darovali svému panu faráři fialový respirátor, který nejprve odmítal, ale pak si uvědomil, že se mu dobře hodí k fialovému ornátu, takže ho bude nosit. Postupně mu začali shánět všechny barvy. S druhou nevěřící kolegyní pak došla řeč na to, že existují v liturgii různé barvy, které mají svůj hluboký a symbolický význam a jejich užívání napříč liturgickým rokem není nahodilé. Přišlo mně to jako zajímavé téma. Samozřejmě nejsem žádný teologický znalec, proto jsem si to, co znamenají jednotlivé barvy, raději “vygooglila”. Takže:

Bílá barva: Je barvou světla, čistoty a radosti. Používá se např. při svatbách, křestních obřadech, ve velikonočním období, o Vánocích a dalších svátcích Páně, pokud se netýkají utrpení. Při mariánských svátcích a některých dalších svátcích.

Zelená barva: Je barvou stvoření a naděje. Používá se v takzvaném liturgickém mezidobí. Takže celkově nejdéle v roce.

Červená barva: Symbolizuje lásku, utrpení a oheň. Používá se na Květnou neděli, Velký pátek, při slavení utrpení Páně, apoštolů, evangelistů, mučedníků a o Seslání Ducha svatého nebo při slavnosti biřmování.

Fialová barva: Symbolizuje pokání a kajícnost a užívá se v adventní a postní době, dále při mších za zemřelé nebo např. při svátosti smíření.

Zlatá barva je barvou důstojnosti. Používá se při velkých slavnostech a může nahradit jakoukoli jinou barvu.

Ještě mohou být další barvy jako je modrá, černá, růžová nebo zlatá, ale ty už se používají méně často.

Přeji vám, ať nadcházející velikonoční svátky prožijete ve zdraví a doufám, že další dny už budou postupně barevnější a barevnější…

Za farníky Jitka Omelková

Čteme z prušánecké kroniky 1/2021

Na jaře roku 1920 bylo provedeno odvodnění Padělků a dílů od Těšicka, ovšem jenom tam, kde byl spád k novoveské struze.

Na jaře 1920 byl vytvořen zákon o takzvaných nucených nájmech. V Prušánkách obdrželi chudobní lidé do nájmu z Kuffnerového dvora asi 70 měřic a ze státního dvora taky asi tolik. Nájemní doba byla na šest let. Drahota obilí byla v té době veliká. Obilí stálo v té době od 400 do 600 korun za metrák, pěkná kráva stála od 12.000 do 14.000 kč, brambory přes 150 kč za metrák. Šlo ovšem o cenu obilí, které bylo prodáváno potajmu či jak se říká pod rukou. Poněvadž všechno obilí bylo zabaveno státem, žádný nesměl nic veřejně prodat. Avšak kdo měl dosti obilí, ten se neptal a prodával si kolik komu chtěl. Byl-li ovšem dopaden, tak ztratil všechno a ještě byl pokutován. Cena obilí státem odebraného byla velmi nízká, a proto se každý snažil, aby nemusel nic odevzdat.

Pivo bylo velmi drahé a špatné. Též ho byl velký nedostatek. Když byla muzika, tak skorem nikdy piva nestačilo. Vypilo se všechno, co měl hostinský na skladě-

Léto roku 1920 bylo velmi deštivé. Řeka Morava se rozvodnila, čímž vznikla velká škoda těm, kteří měli koupené na loukách. Buď jim voda všechno odnesla anebo na nesečenou trávu sedal kal, takže to k ničemu nebylo. Zároveň byla ohrožena sklizeň hroznů, kterých se dosti ukázalo. Vína bylo nakonec v tomto roku velmi málo. Jenom několik vinařů uchránilo svoje vinice před peronosporou a plísní hroznovou.

Podzim roku 1920 byl velmi suchý. Pole zůstala nezorána a nezaseta. Nepršelo přes dva měsíce, až začátkem prosince dosti pěkně napršelo. Ihned byla pole plná lidí s potahy. Každý oral a hned sel. Za několik dní napadl sníh, ale lidé nedbali, orali a seli ve sněhu a bylo to dobré.

V měsíci prosinci bylo provedeno sčítání lidu. V Prušánkách bylo napočteno 2031 obyvatel.

Dne 13. prosince roku 1920 pokusili se komunisté o státní převrat v republice. Též v Prušánkách v Kuffnerovém dvoře byl učiněn pokus o socializaci tohoto dvora. Důvěrníci dělnictva převzali vedení celého dvora na sebe. Toho času správce dvora Václav Hudeček i s dozorci předali beze všeho odporu všechno do rukou dělníků. Avšak netrvalo to dlouho, přišli četníci, sebrali některé dělníky a zavřeli je. Pokus o státní převrat se nezdařil. Ostatní občané se k tomuto zachovali úplně lhostejně.

Na podzim roku 1920 vypukla v Prušánkách slintavka a kulhavka, následkem toho nesmělo se z Prušánek na dobytčí trhy.

Začátkem prosince 1920 se začalo mlet obilí v nově postaveném mlýně v Prušánkách. Tento mlýn nechal postavit Josef Proček, který se do Prušánek přistěhoval. Stavbu provedl zednický mistr Vavřinec František. Se stavbou bylo započato po žních roku 1920. Postavením tohoto mlýna se ulehčilo naší obci, neboť ježděním přes pole bylo promrháno mnoho času, kterého u zemědělce není nikdy nazbyt.

V prosinci 1920 se také začaly prodávat stavební místa na „Ostudách“ za „Jurova“. Toto bylo provedeno proto, aby mohla býti upsána půjčka československého státu. Kdyby se neupsalo, tak by propadly válečné půjčky, které byly upsány po čas války na obec. Proto bylo hromadně prodáno více pozemků, aby se strženými penězi mohla zaplatiti nová půjčka. Cena pozemků byla 3 kč za jeden čtvereční metr.

Z prušánecké kroniky vybrala a upravila Jana Kamenská