Nástroje pro usnadnění přístupu

Web Accessibility plugin by DJ-Extensions.com
Skip to main content

Reportáž: Jak jsem odšlapal Míle…

Zpravodaj 2/2023

Někdy v roce 2013 jsem viděl v televizi filmový dokument ze závodu 1000 Miles Adventure, tehdy již ze třetího ročníku. Je to přesně typ té akce, která je mi hodně blízká a kterou bych chtěl někdy zažít. Jenže jde o nejtěžší cyklistický závod svého druhu v Evropě, tak mě myšlenky na absolvování tohoto podniku rychle přešly… Nicméně každý následující rok vznikal nový dokument z právě proběhnutého ročníku a já v tom „lítal“ čím dál víc. Nakonec uběhlo pár let a téměř v padesáti jsem dostal konečně odvahu a zkusil se přihlásit. Řekl jsem si, že pokud to tak půjde dál, za pár let už na to nebudu mít. Takže nastal Silvestr a přesně o půlnoci, kdy se spustila registrace a kdy ostatní vítali příchod roku 2022, jsem klepal na klávesnici dost rychle na to, že se mi to povedlo. Jedná se o přejezd především na horském kole (jsou i chodci a koloběžkáři) z Nové Sedlice na východě Slovenska u ukrajinských hranic až do Skalné u Chebu u německých hranic. Jde o závod bez jakékoliv podpory, vede vlastně jen horami, cestami necestami a pro bikery je asi 1630 km dlouhý. I přesto se kapacita 150 volných míst zaplnila za minutu a něco po spuštění registrace. Takže první úkol splněn. A vlastně ihned mou velkou radost vystřídala obava, do čeho se to chci pustit. No, za storno poplatek, který se samozřejmě s blížícím se startem zvětšuje, se můžu odhlásit vždycky. Náhradníků je dost…

V druhé polovině června jsem už měl ale vše nachystáno. Natrénováno téměř nic, ale tady prý rozhoduje především hlava. Navíc nejedu závodit, ale užít si to, tak to půjde. Druhého července v Olomouci nastupuji do speciálního vlaku, který většinu závodníků odváží na východ Slovenska někam za Košice. Na samotný start nás už pak vezou autobusy. Už ve vlaku však zjišťuji, že je něco špatně. Všichni mluví jen o tom, kdo absolvoval kolik závodů, kdo kde absolvoval nějaký ultramaraton, kdo má najeto kolik tisíc kilometrů a že denně počítají minimálně se 150 až 170 kilometry a třeba jen třemi hodinami spánku. A věkem už si mezi ostatními také připadám skoro jak veterán. Takže trochu mimo mou realitu. Naštěstí se později ukázalo, že pár lidí mně podobných přeci jen odstartovalo. V neděli 3. července 2022 ve tři odpoledne zazněla startovní siréna a já si hned po třech kilometrech připsal jedno prvenství. Nikdo jiný dřív defekt neměl. To to hezky začíná. Navíc po 22 km volám ještě s jedním koloběžkářem záchranku pro dalšího koloběžkáře, který si hned na úvod zlomil při sjezdu klíční kost. Takže už po 22 km mám ztrátu na čelo závodu skoro dvě hodiny. Ale pořád jsem na tom líp než zmíněný koloběžkář, pro kterého závod skončil.

Foto: Hromadný start v Nové Sedlici

První větší nástrahou byly dva brody. Nejprve přes řeku Laborec a o chvilku později přes Ondavu. Vzhledem k tomu, že na východě Slovenska už tři měsíce nepršelo, proběhlo to celkem v klidu. Ani jsem se moc nenamočil. Navíc výhodou bylo, že startovní pole ještě nebylo úplně roztrhané, takže ti přede mnou mi ukázali, kudy v pohodě projít. Slabší proud a vody maximálně do pasu. Důležitým místem na trati byla po 170 km chata Hrešná. Odtud jsme se totiž až po Trenčín pohybovali v „medvědím“ území. To znamenalo, že jsme se mohli pohybovat pouze od šesti ráno do devíti do večera. Navíc, spát můžeme pouze v obydlené oblasti. Porušení čehokoliv mohlo znamenat velkou časovou penalizaci, nebo i diskvalifikaci. Kontrola byla od pořadatelů jednoduchá. Všichni vezeme trackery, takže pořadatel kdykoliv vidí, kde zrovna jsme a jak rychle se pohybujeme. Navíc celou projetou trasu musíme nahrávat na navigaci a pak v cíli odevzdat pro zpětnou kontrolu (týden před startem závodu jsme každý obdrželi trasu, kterou si musíme nahrát do navigací a jedeme přesně podle ní. Té hromadě šílených cestiček se tedy vyhnout nedá). Myslel jsem, že mě zmíněné medvědí omezení bude zdržovat. Záhy jsem pochopil, že vůbec. Byl jsem téměř každý večer tak vyčerpaný, že jsem od osmé večer nemyslel na nic jiného, než že si lehnu. A bylo mi jedno kam, hlavně ať ležím… Na rozdíl od spousty závodníků já medvěda vůbec nepotkal. Možná i kvůli rolničkám, které jsme měli povinně přivázané na řídítkách. Málem jsem z nich zblbnul. Za medvědím zákazem šli okamžitě do batohu… Ale než jsem je mohl schovat, musel jsem přejet i Spiš, část Nízkých Tater, Velkou Fatru s nejvyšším bodem na trati Krížnou (1574 m) a Strážovské vrchy. Jen nevím, jestli slovo přejet je úplně správné. Kopců jsem tolik neviděl snad ani v Alpách, každou chvilku mi navigace ukazovala sklon přes 20 % (rekord 29 %), převýšení přes 3000 výškových metrů za den bylo vlastně normální. Ale to by nebyl až takový problém. Problém byl v kvalitě cest. Všude samý kořen, šutr, klestí… Takže neustálé tlačení těžkého kola.

Foto: Při sjezdu z Krížne ve Velké Fatře

Vrchol všeho byly Strážovské vrchy. Tolik bláta jsem v životě neviděl. Tam jsem kolo tlačil i z kopce a připadal si jak na ledě. Po úzkých cestičkách někde v roští jsem chodil vlastně bos. Jak jsem zvedl nohu, bota zůstala v blátě. Ještě že jsem měl to kolo. Měl jsem se o co opřít. Když teda zrovna nepodklouzlo. No, kdybych se pohyboval rychleji, ušetřil bych si to. Být tam o dva dny dřív, ještě tam to bláto nebylo. Na druhou stranu, zadek jsem měl už tak rozedraný, že jsem byl vlastně rád, že na tom kole nemusím sedět…

Šestý den jsem se dostal k Trenčínu, kde byl první checkpoint. Taková povolená podpora od pořadatelů. Dostal jsem kofolu, nějaké to jídlo, mohl seservisovat kolo. Ale to nebylo nutné. Prozatím. Ještě před tím na mě čekal brod přes řeku Váh. Tady už bohužel nikdo ze závodníků nebyl, takže poraď si sám. Byla tam jen hromada pořadatelů s foťákama a ti radit nesmí. Prošel jsem až na druhý pokus, když při tom prvním jsem se málem utopil a v tom proudu skoro přišel o kolo. Při druhém jsem se zase téměř srazil s vodákama. Nicméně přihlížející pořadatelé se dobře bavili. A já vlastně taky.

Foto: Problémy při brodu Váhu u Trenčína

Foto: Setkání s vodáky při brodu Váhu

Pak jsem vyrazil do Česka. Na Javorníku jsem překročil hranice. Ale ještě než se to stalo, dvakrát jsem stihl píchnout a trochu si odlehčil od drátů v zadním kole. Doufám, že s těmi, co mi v kole zbyly, dojedu aspoň do Vizovic do servisu. On to ale nebyl problém. To bláto, které bylo ve Strážovských vrších se nakonec ukázalo jako hračka. Vizovické vrchy to ještě překonaly. Chodím jen pěšky a strašně nadávám. Ale aspoň jsem kolo dostal do servisu a nerozbil ho úplně. To mělo přijít později…

Foto: Při sjezdu v Hostýnských vrších

V Nízkém Jeseníku, někde za vodní nádrží Kružberk, z ničeho nic šlapu naprázdno. A ono ejhle, ořech v zadním kolem se rozsypal. Nevydržel nápor kopců a bláta. Takže, když to napíšu hodně stručně, následoval pochod 40 km do Bruntálu a oprava kola. Jako zázrakem z toho bylo jen dvacetihodinové zpoždění, když mi neskutečným způsobem pomohli dva lidi. Jen si mám prý příště pořídit normální kolo, aby se na to daly sehnat rychle díly…

Devátý den přišel šok. Pozdě večer jsem dorazil do druhého checkpointu, který byl zároveň vyhlášený i jako cíl 500 mil pro ty, kteří už toho měli dost. Anebo nechtěli obětovat víc dovolené. Skoro všichni ti, se kterými jsem se tak nějak mohl rovnat, řekli dost. A co teď? Už jsem toho měl fakt plné zuby, ale protože jsem akci zároveň pojal jako dobročinnou, nějak jsem si nedovolil nepokračovat. Ale padlo to na mě. Od této chvíle bylo jasné, že nepotkám skoro nikoho. Zatnul jsem zuby, zapomněl na zadek (protože bolest kolene bolest zadku přehlušila) a pokračoval přes Jeseníky, Kralický Sněžník, Orlické hory a Broumovsko do Krkonoš.

Foto: Vrchol Brousek v Králickém Sněžníku

Těšil jsem se, jak se projedu po českých horách. Spletl jsem se. Když už byla konečně cesta širší než 30 cm a dalo se v ní aspoň trochu jet, kamarádi lesáci při odklízení po kůrovci všechny zbytky naházeli přímo do cesty. Neskutečné! V Krkonoších to tak nebude, tam to pojede! Myslel jsem si. Z Výrovky do Špindlu to bude určitě parádní sjezd! Nebyl. Pěší turistická cesta (nic neobvyklého v tomto závodě) vedla 1. zónou národní parku a tam se na kole nesmí. Celý kopec směrem dolů až do Špindlu tedy vedu kolo vedle sebe. Aspoň, že tentokrát nebude problém s hospodou, které jinak velmi úspěšně míjím. Teplé jídlo chybí, tak si dám dvě! Zase omyl. Dal jsem si jedno, nechal tam skoro čtyři stovky a byl rád, že jsem něco teplého snědl…

Foto: Celkem normální cesta plná klestí

Přes další hromady klestí v cestách jsem se proploužil do Lužických hor, které byly ale nádherně jezdivé. České Švýcarsko jsem stihl projet ještě před tím, než tam začalo hořet a pomalu se blížil k cíli.

Foto: V Českém Švýcarsku

V cestě stály Krušné hory. Na Klínovec jsem sice šlapal v neskutečných 38 stupních ve stínu, ale byl to poslední větší kopec. Alespoň jsem si to myslel. Večerní dlouhé a prudké stoupání z Kraslic kamsi do nebe mě už ale nemohlo rozhodit. Do cíle mi chyběla jedna noc a 45 km. Dostavila se euforie. Byla to neskutečná dřina, ale bylo to  krásné. A ta krajina, radost pohledět!  Slovensko i Česko jsou nádherné země.

Dojezd do cíle, kde na mě po osmnácti dnech čekala manželka, děti a sestra byl radostný a smutný zároveň. Těšil jsem se na blízké, ale zároveň na mě přišla lítost, že to všechno končí.

Foto: V cíli

Moto závodu: „Dílčí osobní vítězství, dosažení vlastního cíle, sebepřekonání, nabytí sebedůvěry, pocit pokory, úcta k soupeři i přírodě, sebepoznání, strach, euforie, radost, bolest a hlavně velké dobrodružství!“ jsem prožil ve všech bodech. To vše ve výsledném čase 16 dní, 19 hodin a 28 minut. Navigace se mi zastavila na 1 681 km (včetně bloudění, zajížděk k obchodům apod.) a nastoupal jsem přes 38 000 výškových metrů. Vše o závodě a případně se zkusit i přihlásit je možné na stránkách: www.1000miles.cz . Vřele doporučuji. Já, pokud zdraví a okolnosti dovolí, to zkusím určitě ještě jednou. Nově existuje i jižní trasa, která vede nedaleko Prušánek, a to je velké lákadlo!

Petr Tlach

Běh pro Barču – ohlédnutí

Běh pro Barču (Zpravodaj 2/2022)

Nápad zorganizovat charitativní běh pro Prušánky se rodil od loňského června a původně měl mít jakýsi symbolický význam a vzbudit u lidí zájem o sport jako prevenci v proti boji s rakovinou. Vůbec se neuvažovalo v počtech, které jsme měli možnost vidět při realizaci projektu. Doufali jsme, že se zúčastní maximálně třicet účastníků, a i to bychom považovali za velký úspěch. Kdyby nám někdo řekl, že jen běžců bude kolem dvou set a přihlížejících dalších tři sta, asi bychom se tomu jen lehce pousmáli.

Nápad začal nabírat konkrétní podobu od ledna letošního roku a původní realizační tým ve složení Jenda Římský, Jaromíra Nováková a Martin Novák se začal pravidelně scházet – pochopitelně u dobrého vínka – a navrhovat, jak nápad uvést ve skutek. Oslovili jsme starostu obce Luboše Zahradníka, sponzory, ambasadora skupiny „Rozběháme Břeclav“ Martina Daneše, kamarády a známé o pomoc a najednou si uvědomili, že projekt nám velice rychle roste před očima a vyžaduje daleko větší přípravu a podporu, než s jakou jsme na začátku počítali.

Asistentů bylo kolem čtyřiceti a míra solidarity všech zúčastněných, včetně těch, kteří se účastnit nemohli, byla pro nás ohromující. S vybranou částkou ve výši přes 210 tisíc korun nepočítal nikdo a radost, kterou jsme všichni z této akce prožívali, nelze slovy popsat. Člověk si tak nějak v euforii opět připomenul, že v každém z nás dřímá bytostná potřeba pomoci druhému, protože ve výsledku se tato pomoc vrací zpět v různých podobách – duchem pospolitosti, radosti, dobrého pocitu z něčeho, co přesahuje naše každodenní starosti a životní zápasy. Jak říká matka Tereza: „Když nemůžeš pomoci 100 lidem, pomoz alespoň jednomu“. A ta radost, která z této pomoci pramení, je důvodem, proč všichni, kdo se akce zúčastnili, mají chuť si ji opět za rok zopakovat.

Za realizační tým Běh pro Barču Martin Novák, foto Vojta Sukup

 

Poděkování

Chtěli bychom i touto cestou poděkovat všem, kteří tuto nádhernou akci vymysleli, zorganizovali, podpořili nebo se jí aktivně zúčastnili. Překvapila nás spousta dobrovolníků, mraky běžců i přihlížejících. Akce to byla velice emotivní a zdálo se, že nejenom pro nás. Panovala na ní přátelská a velmi srdečná atmosféra.

Všem vám moc děkujeme.

Barčini rodiče – Katka a Jenda Formanovi

Foto: popis: Neurorehabilitace Klimkovice, srpen 2022 – částečně hrazená z Běhu pro Barču

Slovo starosty 2/2022

Vážení a milí spoluobčané,

ani jsme se nenadáli a je tady léto a s ním toužebně očekávané prázdniny. Téměř všichni jsme připraveni vyrazit za odpočinkem, turistikou, koupáním, za vším, na co se celý rok těšíme a co nás baví. A především naše děti. Konečně je to po dvou letech bez jakýchkoliv omezení a o to více si to můžeme užít.
Dovolte mi jen stručnou informaci o tom, co se v naší obci událo za posledních pár měsíců a co nás ještě čeká. Především je to rekonstrukce a rozšíření naší mateřské školy, kde intenzivně probíhají práce tak, aby v září tohoto roku měly naše děti tyto prostory plně k dispozici. Na místě starého školního bytu byla postavena bytovka se dvěma novými byty. Byla dokončena další etapa rekonstrukce chodníků v obci včetně tzv. Zimákovy uličky a byla postavena nová cyklostezka směrem na Moravskou Novou Ves. Tuto cyklostezku jsme vybudovali po hranici našeho katastru a bude navazovat dále na Moravskou Novou Ves. Bohužel má toto pokračování zpoždění, neboť, jak známo, byli naši sousedé před rokem zasaženi živelnou pohromou a mnoho plánů se tzv. úplně „převrátilo naruby“. Doufáme ale, že bude tato akce dokončena nejpozději v roce 2024.
Další projekty se intenzivně připravují. Je to výstavba nových bytových domů s plánovanou kapacitou 48 bytů ve Vrbičkách včetně cest a inženýrských sítí. Projekt je téměř hotov, momentálně v procesu vydání stavebního povolení. Další objektem čekajícím na rekonstrukci je tzv. chasák, kde taktéž probíhá proces přípravy projektu na stavební povolení. Velmi podobně je na tom také další velký projekt „multifunkční hřiště u koupaliště“ (parkur, pump track a dětské hřiště), kdy máme zpracovanou studii a zadán projekt pro stavební povolení. U těchto projektů je nutná podmínka platného stavebního povolení, tzv. projekt připravený „v mašličkách“, aby bylo do budoucna možné zabezpečit financování prostřednictvím vhodných dotačních titulů.
Proběhlo také několik kulturních akcí. Bylo to Májové zpívání, Hezký den v areálu za kostelem a besídka naší Hudební, taneční a výtvarné školy tamtéž. Děkuji všem účinkujícím, organizátorům a samozřejmě návštěvníkům. Moc se to povedlo. V přicházejících třech měsících se můžeme těšit na hasičské závody, krojované hody, zarážání hory a tradiční vinobraní.
Vážení a milí spoluobčané, přeji vám, abyste nadcházející letní dny využili k nabytí nových sil ve společnosti rodiny a přátel.

Přeji nám všem zdraví, bezpečí a klid.

Váš starosta

Odpadové hospodářství 2/2022

Zpravodaj 2/2022: Vážení spoluobčané,

dovolte mně, abych vás v dnešním příspěvku seznámil s dosaženými výsledky naší obce v systému EKO-KOM za rok 2021. V tomto příspěvku je samostatný přehled o množství odpadu, která naše obec vytřídila a předala k využití v loňském roce.
V roce 2021 bylo díky recyklaci a využití papíru, plastů, skla, kovů, nápojových kartónů a dalších komodit v rámci tříděného sběru a využití odpadů v systému uspořeno 23,9 mil. GJ energie, tedy zhruba tolik, kolik v průměru spotřebuje za rok více než 367 tisíc domácností. V případě tolik diskutovaného globálního oteplování přispěl systém ke snížení emisí o 987 597 tun CO2 ekvivalentu.
V celkovém přehledu se jedná celkem o 305,706 tun vytříděných surovin.

  1. čtvrtletí 2021 –  70,209 tun
  2. čtvrtletí 2021 –  80,437 tun
  3. čtvrtletí 2021 –  68,875 tun
  4. čtvrtletí 2021 –  86,185 tun

Za toto množství vytříděných surovin bych tímto všem občanům chtěl poděkovat a věřím, že v letošním roce budeme mít zase výsledky, když ne stejné, tak určitě lepší.

Přeji krásné, slunné a pohodové prožití prázdninových dovolených.

Jan Nosek, místostarosta

Informace Obecní policie 2/2022

Zpravodaj 2/2022

Konec prvního pololetí roku 2022 klepe na dveře a s ním ruku v ruce konec školního roku a začátek prázdnin. Teploměry však již nějaký ten týden ukazují vydatné letní teploty. Únavu z přílišného pobytu na sluníčku pak někteří z nás rádi zaženou doplněním tekutin nejen z kategorie nealko. Možná i právě takováto kumulovaná únava vedla k hloupému nápadu vylepšit výzdobu části našeho pietního místa o skleněné střepy. Opatření vedoucí k zamezení podobných událostí se již připravují.
Že člověk posilněn alkoholem nemá sedat za volant, a raději zvolí cestování autobusem, je jistě chvályhodné. Čekání na příslušný spoj však není radno zkracovat pokuřováním a následným znečišťováním v prostoru přímo u nápisu toto jednání zakazujícím. I o tom se několik osob v době nedávné přesvědčilo.
Známé pořekadlo praví že s poctivostí nejdál dojdeš. Občas se nás o opaku snaží přesvědčit nejeden řidič poté, co poškodí cizí majetek. Někdy to vyjde, jindy kamerový systém napoví, že lež má krátké nohy.
Že jsme jen lidé a mezilidské vztahy jsou různé, víme z každodenního života. A ne za každým příkořím či škodnou událostí, která se nám stane, musí stát nějaký šotek či nepřející soused. Je tak více než dobré si nejprve vše ověřit a potvrdit či vyvrátit, než se na někoho dívat skrze prsty či stupňovat napětí ve svém okolí. Obzvlášť, když se díky poslechnuté radě posléze ukáže smyšlené příkoří jako sice smutná, ale přirozená událost.

Každá část roku má něco do sebe, i nějaké to riziko. A tak si horké dny užívejte nejlépe ve stínu u vody. Dodržujte pitný režim. A pokud už jej o něco okořeníte, posečkejte nějakou hodinku s jakoukoliv činností, kterou byste mohli způsobit neštěstí sobě i okolí.

Krásné léto Vám přeje Obecní policie Prušánky

Za Obecní policii Prušánky Adam Hellinger

 

A na závěr něco hezkého – soví mládě nalezené v aleji u Nechor bylo převezeno do záchytné stanice v Buchlově. Foto: Kampai Radek

Z naší knihovny 2/2022

Vážení čtenáři, máme zde léto, dovolené a konec školního roku. V červnu proběhly poslední besedy s předškoláky a nultým ročníkem, páťáci zde byli na knihovnické hodině a jako zlatý hřeb ukončení školního roku bylo každoroční pasování prvňáků na čtenáře. Letos se uskutečnilo 15. června, přítomno bylo celkem 27 dětí ve dvou prvních třídách. Opět byli uvedeni za slavnostních tónů do naší obřadní síně a pan starosta každému předal knihu, čtenářský pas, průkazku do knihovny a omalovánky.

Přeji všem krásnou dovolenou a odpočiňte si, nejlépe samozřejmě s knihou.

Milena Hromková

Klub dětí a mládeže Prušánky 2/2022

Zpravodaj 2/2022: Začátkem měsíce dubna jsme se proměnili v badatele a začali jsme prozkoumávat planetu Zemi, kterou jsme si také vyrobili. Děti barvičkami vymalovaly jednotlivé světadíly, moře a oceány, při tom jsme si povídali hlavně o tom, jak chránit naši „Modrou planetu´´.

V klubíčkové zahradě na nás čekalo překvapení v podobě reklamních předmětů od podniku TESPRA Hodonín, které jsme si za odměnu rozdělili. Za jakou odměnu? No přeci za posbírání a roztřídění odpadů, které do přírody rozhodně nepatří. Měli jsme velkou radost, že i my jsme přispěli k ochraně Země, neboť jak my se nyní chováme k ní, tak ona se bude chovat k nám. A s tříděním odpadů by se mělo začít právě už od našich nejmenších dle přísloví „Co se v mládí naučíš, v stáří jako když najdeš“. Pomalu, ale jistě se nám blížila Filipojakubská noc, ke které neodmyslitelně patří nejen kouzla a čáry, ale také pálení čarodějnic.

Nemusíte se bát, my jsme v našem klubíčku zůstali pouze u výroby klobouků a čarodějnic s velkými nosy, které na konci dubna vyrazily na svůj rej. To už se nám přehoupl květen a s ním přípravy na velký den našich maminek. Pod našimi ručičkami vznikly krásně barevné ,,pugéty“, které našim maminkám a babičkám udělaly velkou radost. Samozřejmě i nadále začínáme každé ráno zpívánkami a pohybovými říkankami, při kterých se pěkně protáhneme a naladíme na další společné aktivity na zahradě.

Na zahradě máme krásné zázemí se spoustou hracích prvků a velkého pískoviště.  Bzzzz…Bzzzz.. Slyšíte to tiché bzučení? To jsou naše včeličky, které jsou pro nás velmi užitečné. V úlu nechyběl ani plástev medu, ani včelí královna… Ženské velení je bez debat všude potřeba. Seznámili jsme se s životem včel a výrobou medu, který jsme ihned zužitkovali. Za pomoci maminek jsme si upekli voňavoučké perníčky, na kterých jsme si moc pochutnali. Nesmíme také opomenout naše tatínky, kteří slaví také svátek.

Po oslavě Dne dětí jsme se s košíky vydali na procházku, při které jsme kromě pohybových aktivit utužili kopřivami naše zdraví. Kopřivy jsme si totiž vybrali jako jednu z hlavních surovin pro výrobu sirupu. Přidali jsme také bezové květy, plátky citronu a sirup pro naše tatínky byl na světě. Sklenici s věnováním jsme ozdobili visačkami, na kterých jsme si při jejich výrobě dali velmi záležet.

Výroba domácí zmrzliny je velkým hitem. Prý na tom nic není, nu dobrá, pustíme se tedy do výroby. A výsledek? Smetanovo-tvarohová zmrzlina z ovoce z našich zahrádek byla VYNIKÁJÍCÍ! Pohár jsme si ještě dozdobili šlehačkou, barevnými ozdůbkami a kornouty. Moc jsme si na ní pochutnali a také se příjemně osvěžili.

Léto je tady! Hurá! Školní rok nám utekl jako voda a jsou tady prázdniny. Z našeho klubíčku vám všem, milí čtenáři, naši sledovatelé a příznivci, přejeme čas plný pohody a krásných zážitků.

Lubka Čulenová

HTVŠ 2/2022

Zpravodaj 2/2022

Hudební taneční a výtvarná škola v Prušánkách zakončila svůj již šestý školní rok od svého založení. Zakončila jej již téměř tradičně závěrečným vystoupením v amfiteátru za kostelem, kde vystoupili žáci naší školy ze všech hudebních oborů, cimbálové muziky i Nechoránku. Tomuto vystoupení předcházela Májová besídka v kulturním domě a naši žáci také vystoupili na akci obce s názvem Hezký den. Jsme moc rádi, že na rozdíl od prvního pololetí jsme mohli všechna vystoupení uskutečnit tak, jak byla naplánována.

I když jeden školní rok končí, přípravy na ten další jsou už v plném proudu. Proto bych také chtěl poprosit všechny, kdo mají zájem na tom, aby jejich dítě pokračovalo ve výuce na HTVŠ nebo teprve výuku zahájilo, aby neprodleně vyplnili přihlášku na webu htvsprusanky.cz.

Jako každý rok nás ani letos neminuly změny v pedagogickém složení a naše řady opouští Michaela Vávrová, kterou nahradí ve vedení výtvarného oboru všem dobře známá p. uč. Jana Kolaciová. odchází také Milena Matochová (hra na klavír) a Martin Matuška (hra na kontrabas), za které nyní sháníme adekvátní náhradu. Všechny další změny nebo novinky budu zveřejněny na webu a facebookové stránce HTVŠ.

V pondělí 29. srpna proběhne již tradičně setkání pedagogů s rodiči, kde se dozvíte všechny důležité informace o chodu školy, rozvrhu skupinových předmětů, a také si s vaším pedagogem domluvíte čas výuky.

Chtěl bych moc poděkovat všem dětem i rodičům za trpělivost a snahu vydržet u hudby, tance nebo výtvarného umění i přes všechnu nepřízeň uplynulých téměř tří školních let a doufám, že nás všechny tato zkušenost posílila a upevnila touhu něco umět.

Všem přeji krásné prázdniny a shledání se ve zdraví v dalším školním roce, pro naši školu již sedmém.

Vít Němeček, hlavní koordinátor HTVŠ

Ze školy 2/2022

Milí čtenáři,

po dvou školních letech zdecimovaných covidem máme za sebou konečně rok, který proběhl bez přerušení, s nádechem opatrné normálnosti, až má jeden chuť malinko bilancovat. Ale jen velmi opatrně.
Zkrátka, škola se zase vrátila na svou známou vzdělávací cestu, kterou hned v září odstartoval adapťák pro páťáky, ve školní soutěži „Uvař to“ jsme zkoušeli své kuchařské dovednosti, akce „Bořek stavitel“ zase ukázala, jak kreativní děti umí být. Po covidovém odloučení bylo nejdůležitější stmelit třídní party. Ve třídách proto proběhly různé preventivní programy zaměřené na spolupráci, kamarádství nebo třeba propojení světa kluků a holek. Jak jednoduché je ublížit někomu na internetu daly připomenout programy zaměřené také na kyberšikanu. Během roku nezahálela ani naše školní družina, kde děti absolvovaly „výcvik kosmonautů“ nebo si zatrsaly na Mikulášské párty. Nechyběla ani trocha kultury – vypravili jsme se do Skanzenu ve Strážnici, do divadla Radost v Brně nebo do galerie v Hodoníně. Čtenáři a dobrodruzi měli možnost užít si bezva Noc s Andersenem. Novinkou v tomto školním roce byly obhajoby závěrečných prací deváťáků, při kterých jsme se dozvěděli mnoho zajímavého o zálibách našich absolventů a vyzkoušeli si, jak vypadá maturita nanečisto. Svou premiéru zažil také první ročník školy v přírodě, který si náležitě užili třeťáci a čtvrťáci v Jeseníkách.
Postcovidový rozjezdový rok máme za sebou a nezbývá, než se těšit a plánovat ten další.
V tom nás čeká např. rozjezd školního klubu, (obdoba družiny) který nabídne možnost lépe trávit volný čas i starším dětem. Děti se můžou těšit třeba na španělštinu, workoutové cvičení, tvořivé dílny a mnohé další. Dlouhodobým a trvalým cílem školy je vytvoření maximálně přátelského prostředí pro všechny s důrazem na individuální posun každého z nás. Proto se budeme i dále zaměřovat na formativní hodnocení, prvňáčci si např.  v rámci toho jako první vyzkouší, jaké to je, když se ve škole neznámkuje.
Čekají nás mnohé výzvy, a abychom je mohli přijmout a překonat, je potřeba na to nabrat síly. Proto bych chtěl všem našim školákům popřát, ať si prázdniny užijí naplno se vším, co k nim patří. Celému týmu základní a mateřské školy děkuji za jejich nasazení a za to, že jsme společně úspěšně dorazili do cíle, děkuji také rodičům za spolupráci a vstřícnost.

Speciální poděkování patří vedení obce Prušánky za podporu, kterou nám poskytuje. Nezbývá než si přát, ať nám to vydrží.

Přeji všem léto plné odpočinku a pohody.

Jakub Horňák, ředitel ZŠ a MŠ

Newyorská noc na kulturáku v Prušánkách

Zpravodaj 2/2022:

Bylo to krásných devět let, které jsme strávili na základce a krásný byl i ples, který byl na konci dubna, protože se kvůli pandemii přesouval z původního plánovaného lednového termínu. S přípravami jsme začali už v září. Museli jsme stihnout nacvičit polonézu a půlnoční překvapení. Nejen to jsme stihli a s výsledkem jsme spokojeni. Jsme velká třída, proto pro nás bylo těžší se na něčem shodnout. Téma jsme však měli už od začátku školního roku jasné. Plesu jsme dali téma Noc v New Yorku. Představa sálu byla jasná. Chtěli jsme světla. Hodně světel. Od října jsme s paní učitelkou Hubovou nacvičovali polonézu. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli nás opravdu bude tolik, kolik nás polonézu trénovalo. Pokaždé někdo z nás chyběl a poprvé jsme se sešli všichni až hodinu před zahájením plesu, když už v sále byli naši mladší sourozenci, spolužáci z nižších ročníků nebo spousta dalších lidí, aby se podívali na naši generálku. Do poslední chvilky jsme čekali, že se něco pokazí, ale zvládli jsme odtančit polonézu i půlnoční překvapení, které jsme pojali ve formě tančení a obléknutí se jako postavičky ze hry Just Dance. I když jsme se na ples těšili (jak na bílé šaty, na atmosféru nebo třeba na pocit, že se celý svět točí kolem nás a my jsme ty zářící hvězdy), tak jsme i rádi, že už je to za námi. Občas jsme nevěděli, co dělat první, aby to bylo co nejlepší. Celý večer a celou noc se na kulturáku jedlo, pilo, povídalo, hrálo, tančilo a zpívalo, bavilo se, ale taky se brečelo. Dojaté maminky a babičky, když jsme tančili polonézu a my, když bylo po šerpování a začalo nám docházet, že už zbývají jen dva měsíce a každý se vydáme svým vlastním směrem. Chceme poděkovat všem, kteří se na plese podíleli. Děkujeme učitelům, rodičům a všem, díky kterým se mohl ples uskutečnit. Těšíme se, až se za rok půjdeme na ples jen podívat, i když bylo fajn být těmi hvězdami večera.

Za loučící se deváťáky Vendula Tlachová