Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Už jde léto, už jde léto,
už k nám jedou prázdniny,
v lese pro nás dozrávají
jahody a maliny.

Těšíme se na sluníčko,
na čvachtání u vody,
s mámou, s tátou, taky s pejskem
užijem si přírody.

Prázdniny nám dveře otvírají a na stráni voní táborák. Toto nádherné roční období znamená pro nás ve školce připravit se na oslavu MDD a na rozloučení s našimi „školáčky“. Na Den dětí vyrazily děti a paní učitelky na „dobrodružnou výpravu za pokladem“. Cestou plnily různé úkoly, při kterých zúročily všechny znalosti o přírodě, které získaly při vycházkách v průběhu roku. Samozřejmě, že „poklad“ byl nalezen a „zkonzumován“ a tak se všichni vracely do školky s veselou, přestože nožičky trošku pobolívaly, zvláště ty nejmenší.
Poslední týden v měsíci červnu jsme se rozloučily s našimi „školáčky“. Na programu byla pohádka s písničkami, diskotéka a slavnostní pasování. Každý rok při loučení s nimi máme všichni dospělí ze školky slzy na krajíčku. Vždyť jsme to byly my, kdo jim od tří let pomáhal zapomenout na stesk po mamince, kdo jim pomáhal zapojit se do společných činností, kdo je chválil a oceňoval při každém sebemenším postupu. Učitelka musí být pro děti především blízkým člověkem, na kterého se mohou spolehnout a jemuž mohou v každé situaci důvěřovat, téměř se nebojím říct, že musí být pro dítě přímo druhá maminka. Práce s dětmi je práce náročná a zodpovědná, ale přináší nám radost, protože děti dovedou tmavé mraky měnit v rozzářená sluníčka. Tak jenom doufáme, že až půjdou s taškou na zádech do školy, přijdou se nám ukázat a pochválit se s první jedničkou. Snad se jim i trochu po nás zasteskne, tak jako se nám stýská každý rok po nich.

Na shledanou školko milá,
hodně si nás naučila:
zpívat, kreslit vyprávět
a básničky přednášet.
Na shledanou milé hračky,
z nás už budou vzorné žačky.
Z kluků zase vzorní žáci,
nevyhnou se školní práci.“

Začíná doba prázdnin, doba dovolených. Mnozí z nás se těší na chvíle, kdy si budou moci odpočinout a načerpat nových sil. Proto bych vám chtěla popřát, abyste načerpali opravdu všechno, co vás „dobíjí“, a toho se držet. Ať se to všem podaří!

                                                                                                                  Radka Šůrková

Ať se vám taky rozzáří sluníčko☺

Paní učitelka: „Ondři, proč nezavoláš, když už ses vykakal?“

Ondrášek: „Já sem si tak říkal v mozečku, že až dokakam poslední hovínko, tak na vás zavolám.“

Tadeášek Š.: „Paní učitelko, když se brkne, tak se řekne – pardon a potom se řekne – čuně.“

Paní kuchařka: „Františku, ty tak hezky papáš, a masičko ti nechutná?“

František: „A je to z prasátka?“

Kuchařka: „No jasně že je.“

František: „Tak já to sním, ale mosíš byt potichu.“

Paní učitelka: „Vítečku, jez, ať si velký jak tatínek.“

Víteček: „Já nemosim, já vyrostu aj z rohlíků.“

Sárinka při obědě (byl řízek): „Paní učitelko, to je zajímavé. Já jsem taková malá holčička a všechno sem snědla.“

Předškolácí na zámku v Miloticích:

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Tři krásné slunné červnové dny jsme strávili s osmáky na TZ Littner, abychom společně zažili zážitkový program Idemenato, který byl inspirován japonskou kulturou a společností. Prožili jsme Japonsko tradiční i Japonsko nových technologií. Soutěžili jsme o nejkrásnější gejšu, vyráběli robotky z různých součástek a pak jsme je rozpohybovali. Protože byl k dispozici vyspravený bazén s čistou vodou, byl vytvořen tanec akvabel. Pokusili jsme se vyrobit suši, jedli hůlkami. Byly natočeny dva klipy. Malovali jsme japonské znakové písmo, vyráběli miniaturu knížečky. Večer jsme měli japonský čajový obřad, hráli jsme sociodrama Bardo, o půlnoci jsme hledali vzkaz v lese, jeho nálezce už teď ví, že pojede jako instruktor šesťáckých Týmečků v záříJ. Vytvořili jsme krásné stínové divadlo, prožili jsme společnou masáž. Natáčeli jsme japonský tanec. Jeden večer byli všichni pozváni na “večírek na japonské ambasádě“. Byli rozděleni na tři různé typy států a svým chováním, oblečením, jazykem měli vyjádřit mentalitu zadaného státu. Hráli jsme také paintball.

Prožili jsme si válku barev a všechny děti se setkaly s významnou osobností. Nemá smysl popsat celý průběh hry, důležitý byl závěr – po asi dvou hodinách se každý setkal s nejvýznamnější osobností svého života – stáli před zrcadlem. Vědomí, že jsme si každý pro sebe nejdůležitější, je významné a pro děti bylo poselstvím, aby konaly v životě tak, aby se mohly vždy na sebe bez studu podívat do zrcadla a že každý je sám pro sebe tou nejdůležitější osobou. Hra měla ještě mnoho dalších významů, které je tady zbytečné rozepisovat.

Měli jsme se prostě fajn, úraz se nám vyhnul, nepočítáme-li, že někdo přišel o hlasJ.

Musím moc poděkovat SRPDŠ, panu Petru Zálešákovi za odvoz materiálu, skvělým instruktorům Martině Damborské a Milanu Šimkovi, kteří přinášejí nové nápady, paní učitelce Kurkové a dalším hodným lidem, kteří obětovali svůj volný čas pro naše osmáky.

                                                                                                         Vanda Bušková za Týmečky

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Chce-li sadař, aby v jeho zahradě vyrostl krásný, silný, zdravý a bohatou úrodu přinášející strom, musí o něj od počátku pečovat. A tak mu dodává živiny, zalévá jej, otužuje, chrání před škůdci, zastříhává a odstraňuje to, co na stromek nepatří, napomáhá správnému tvaru, ohýbá a různě šlechtí. Nedovolí, aby se mu stromek vymkl zpod kontroly. Takový sadař stromek denně ošetřuje, denně u něj tráví svůj čas. A strom se mu pak odvděčí; je silný, dává bohatou úrodu, dokáže odolat výkyvům počasí.

Naše děti jsou naše stromy.  A ty naše stromečky se poslední dobou stále více začínají dělit na ty odolné a úrodné a na ty, které snadno podlehnou jakémukoli náporu. Vesměs jsou to ty, které nejsou vystaveny žádným zátěžovým zkouškám, je jim všechno umožněno a jejich výmluvy jsou vždy vyslyšeny. Škola, jako významná složka života dítěte, se stává místem zátěžových zkoušek a do značné míry i místem formování osobnosti. Co také pomáhá formovat mladou osobnost, jsou různé soutěže jakéhokoli charakteru ať naukové, umělecké či sportovní. Tady si žáci ve srovnání s vrstevníky uvědomují své možnosti – buď že v konkurenci ostatních obstojí, nebo že nejsou zas takoví „kingové“, jak se domnívali. Naučí se pracovat pod tlakem, čelit trémě, obhájit své stanovisko.

Pak jsou tu kroužky – investice, která se vždy vrátí. Smysluplné vyplnění volného času je to, co děti možná alespoň trochu ochrání před vznikem nových závislostí, v současnosti zejména závislosti na informačních technologiích a sociálních sítích. Japonsko v současné době řeší závislosti šestiletých dětí na různých počítačových hrách – zatím neúspěšně. A všichni z vlastní zkušenosti víme, jak dokážou být děti hodné a tiché, když „smaží“ různé hry. Některé děti ale neznají pohádky, nedokážou se deset minut soustředit na mluvené slovo, velice krátkou dobu jsou schopné udržet pozornost, nehrají spolu hry Na něco. A  velký  pozor! V době prázdnin není vidět venku jediné dítě,  kde jsou? Ve vinohradě, na dovolené, u vody? U počítače?

A potom je tu jedna nezastupitelná funkce školy –  může být významný socializační fenomén a spolunositel hodnot jako je solidarita a pomoc. V tomto ohledu hraje důležitou roli účast na různých charitativních podpůrných  programech a aktivitách. Naši osmáci a sedmáci se zapojili na podzim do projektu Srdce s láskou darované, kdy sedmáci přispěli finančními prostředky rehabilitačnímu stacionáři Vlaštovka. Finanční prostředky získali uskutečněním tanečního odpoledne s programem, který si sami připravili. Nedávno jsme byli pozváni na slavnostní předání nového auta pro stacionář Vlaštovka a naše děvčata sedmačky tam přečetly vytvořenou pohádku o vlaštovce. A možná si mimo jiné také uvědomily hodnotu  zdraví. Osmáci věnovali své úsilí a čas psímu útulku v Hodoníně. Společně se také zapojili i do charitativní akce pořádané Ligou proti rakovině.

A proč je o tomto vůbec psáno?

Naše děti mají po materiální stránce všechno – čeho se jim skutečně nedostává, jsou mantinely pro jejich počínání; mnohdy je na nich páchána tzv. liberální výchova, jejíž důsledky teď řeší např. americká společnost a velice rychle se ji snaží opustit. Rodič je v prvé řadě osobou zodpovědnou za své dítě, pak, pokud to bude pokládat za správné, může být kamarádem. Ono časem stejně dojde k výměně rolí, z dětí se stanou rodiče, z rodičů děti.

Snažme se být dobrými sadaři, s láskou, pravidelností a důsledností ohýbejme ty svoje stromečky. Nenechme si od nich nic nakecat (známý psycholog J. Svoboda  říká: puberťáci lžou a fabulují, prostě to tak mají), oni toho mnoho dokážou, vůbec nemusejí mít všichni vyznamenání, důležité je, aby z nich vyrostly osobnosti vědomé si smyslu pro odpovědnost a dodržování slova. Vědomé si toho, že bez práce nejsou ani ty koláče, pokorné k vědomí vlastních mantinelů se schopností nést odpovědnost. Ať platí: láska jako princip, řád jako základ, pokrok jako cíl. Nechme je to společně zažít.

                                                                                                                            Vanda Bušková

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

V termínu 13. – 15. května trávili svůj čas žáci šestého ročníku vzdělávacím pobytem v ekologickém centru Trkmanka ve Velkých Pavlovicích. Ověřili si zde znalosti o třídění odpadů, seznámili se s možnostmi ekologického způsobu života v domácnosti a zjistili, co všechno žije v rybníce. Ve volném čase objevovali krásné prostředí Velkých Pavlovic. A bylo co objevovat. Také ubytování bylo moc pěkné. Ekocentrum sídlí v bývalém zámečku, který byl nádherně zrekonstruovaný. Na pobyt i výukové programy nám polovinou částky přispěla Obec Prušánky. Za to moc děkujeme. K tomu všemu nám parádně vyšlo počasí.

                                                                                                                        Mila Kurková

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Blíží se konec školního roku a s ním i náš poslední program, za kterým jsme se vypravili do EKO centra Dúbrava v Hodoníně.

Když jsme dorazili na místo, čekala nás třída, vyzdobená sušenými bylinkami a barevnými kytičkami, které voněly každá jinak.

V teoretické části programu jsme se dozvěděli o životě včel, jejich uspořádání, pravidlech a povinnostech v úlu a také jsme si prohlédli, jak vypadá úl zevnitř. Dověděli jsme se, co to dá práce, než včelky nasbírají nektar a pyl z květů, aby mohly vyrobit med. Protože o včelách se říká, že jsou pilné, zkusili jsme si i my jejich práci.

Na zahradě nás čekala louka plná květů (barevných keramických misek). V některých byly malé kuličky, představující pyl, a v jiných zase voda, coby nektar. Děti se rozdělily do družstev, a protože jsme měli čtyři děvčata, udělali jsme z nich včelí královny. Z kluků byly včelky – dělnice. Včelky dělnice dostaly malá křidýlka, na krk malou taštičku a slámku. Každá skupina vyrazila do práce. Včelí královna radila, povzbuzovala a kontrolovala své včelky. Ty se činily, co jim křidýlka stačila. Královně přinášely nektar ve slámce do připravené nádoby a do kapsičky sbíraly pyl – kuličky. Zasoutěžili jsme si, zasmáli se a příjemně se pobavili. Nakonec děti dostaly sladkou odměnu v podobě perníčku s pořádnou dávkou medové polevy.

Závěrem mi dovolte, abych za všechny děti 1. stupně, poděkovala vedoucí EKO centra paní Zdeňce Flajžíkové a celému jejímu kolektivu. Děkujeme za jejich práci, ochotu a skvělé nápady při tvorbě programů.

                                                                                                     Radka Šupová a žáci 4. třídy

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Děti ve škole získávají vztah ke knížkám i čtení. Pro někoho je četba zábava a později koníček, pro jiné povinnost. Aby čtení nebylo pro děti trápení, vymýšlíme spoustu aktivit, jak čtení zpříjemnit. Jsme rádi, že můžeme využívat i návštěvy místní knihovny, kde pro děti sestavuje program a besedy paní Milena Hromková. Naše poslední setkání mělo pracovní název TĚLO. Paní knihovnice vyhledala spoustu zajímavých informací z různých encyklopedií a připravila zajímavé ukázky i pokusy o našem těle. Děti luštily, četly, stříhaly i lepily. Výsledkem práce byly nové poznatky i praktická pomůcka, kterou si žáci odnášeli s sebou do školy. Za spolupráci se školou paní Hromkové děkujeme.

V rámci podpory čtenářství jsme přišli i na návštěvu na DPS. Děti se zeptaly obyvatel DPS na jejich oblíbené pohádky, knížky i hrdiny. Na oplátku pak děti přečetly veršovanou pohádku „O Sněhurce a sedmi trpaslících“, kterou zdramatizovaly podle rolí. Příjemnou tečkou celého setkání bylo vzájemné ujištění, že se děti i senioři budou setkávat dál.

Děkuji paní Němečkové i obyvatelům DPS za jejich čas i milé přivítání.

                                                                                               Luďka Trechová a děti 3. třídy

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Víte, jak zvířata spí? Třeba pes, kočka, žirafa nebo medvěd? My vám to, co jsme se dověděli, rádi prozradíme nebo i přečteme. O čtyřnohých kamarádech je totiž nová krásná knížka „Jak zvířata spí“ Jiřího Dvořáka a ilustrátorky Marie Štumpfové. Naše třída měla možnost se v Galerii výtvarného umění v Hodoníně seznámit osobně s ilustrátorkou i její novou knížkou. Přečetli jsme si ukázky textů a povídali jsme si o tom, jak se knížka ilustruje a vyrábí. Aby workshop byl úplný, vytvářeli jsme si vlastní ručně šité knížečky, které jsme ozdobili tiskátky a speciálními štítky. Teď máme každý knížku pro naše ilustrátorské pokusy. Moc se nám v galerii líbilo a čas nám tam rychle uběhl. Abychom si mohli ve škole všechno připomenout a také si knížku dočíst, koupili jsme si ji a paní Štumpfová nám do ní přidala svůj autogram.

Děkujeme paní Blechové za doprovod a slibujeme, že se do galerie v příštím školním roce vypravíme zase.

                                                                                               Luďka Trechová a děti 3. třídy

Zpravodaj z Prušánek 2/2015:

Před 15 lety se dvě šikovné knihovnice z Uherského Hradiště pokusily vymyslet něco, co by zlepšilo čtenářství našich dětí a díky nim vznikl projekt Noc s Andersenem, jehož 15. ročník se letos uskutečnil.

V pátek 27. března 2015 spojilo pohádkové dobrodružství na dálku děti nejen v České republice, ale i na Slovensku, v Polsku, Anglii, Švýcarsku, ale třeba i v Austrálii nebo na Novém Zélandu. Celkový počet registračních míst byl letos 1 522 a celkový počet nocujících dětí byl vyšší než 93 000.

Také naše škola patřila k jednomu z těchto míst, kde již popáté strávila noc s pohádkou asi stovka dětí od 1. do 5. třídy a jejich učitelky. Naše letošní noc se nesla v duchu 100. výročí narození Jana Drdy a jeho pohádek, které jsou plné čertů, draků, loupežníků či čarodějnic. Tak i naše děti v tvořivých dílnách kreslily čerty, vymýšlely rozhovory dračích hlav, pátraly po loupežnících nebo luštily a sestavovaly čarodějné lektvary. Potom se vrátily do svých tříd, kde následovalo čtení pohádek a pozvolné usínání, což se u některých protáhlo až přes půlnoc. Přesto byli všichni ráno čilí a usměvaví a všichni se těšili, až zase za rok stráví Noc s Andersenem.

I my doufáme, že se díky takovým akcím zvýší u dětí zájem o čtení a knížky budou jejich skutečnými kamarády. Pokud děti vidí, že jejich rodiče, prarodiče, starší sourozenci nebo učitelé čtou, budou to dělat také. Přece všichni víme, že osobní příklad je tou nejlepší výchovnou metodou.

                                                                         Za učitelky 1. stupně ZŠ zapsala J. Nesvadbová